Pozor na svině

Je jich tu kolem nás dostatek a mají pouze jeden zájem. Mít se za všech okolností dobře a za tímto cílem jdou tvrdě a bezcitně, neohlížíc se na strádání bližních. Jejich hlavními nástroji jsou lhaní, arogance, násilí, loupeže a pocit vlastní nadřazenosti.

Ač se nestranný pozorovatel rozhlíží po vlastech sebepozorněji, nějak mu uniká onen úspěch, jímž se státostrany léta chlubí a vydávají jej za vlastní. Prsí se, že se máme dobře, budeme se mít ještě lépe, že se za dvacet let pseudosvobody a pseudodemokracie změnil život k nepoznání a že bychom jim za to vlastně měli líbat ruce.

Ale to ani omylem, panáčci. To, že se po bolševickém marasmu a následném kolapsu systému život lidí změnil, je nasnadě. Ale nevydávejte to za svoji zásluhu, nikdo, ani vy Havle, Klausi, či Zemane, a už vůbec ne třeba Kalousku,Topolánku nebo Paroubku. Lidem se žije samozřejmě lépe, ale také proto, že už to prostě horší být nemohlo a panák na hliněných nohou se svalil vlastní nemohoucností a neživotaschopností. Nikdo mi nevyvrátí, že jsme se za dvacet let mohli mít daleko lépe, společnost mohla být na vyšší úrovni jak ekonomicky, tak hlavně morálně. A to je ten největší problém. K tomu je ale potřeba chtít a to zde všechny léta chybělo. Už od počátku to byla levárna, jenž se následně zamotala do tohoto šíleného chléva, kde všichni se všemi kamarádí, všichni na sebe něco vědí, všichni vesele kradou, uplácí a lžou, ale nikdo za nic nemůže a za nic nenese odpovědnost.

Na všech úrovních řízení státu, státních firem a jeho aparátu sedí všelijací gauneři a lumpové, spojeni s minulým režimem, cizími mafiemi a podsvětím, všehoschopní lotři, jenž měli být dávno v kriminálech, ale oni jsou nesestřelitelní, neboť na ně nikdo ani nemíří a ctihodní občané. Stejně jako majitelé různých nepřehledných firem, jež k majetku přišli velmi podivným způsobem a jejichž intelekt a chování je na první pohled zařazuje. Je to všechno dobytek, jenž by v demokratické zemi plnil kriminály, leč u nás úřady, parlament a podobné instituce.

A tak se ani člověk pomalu nediví, že dvacet let po protikomunistické jakorevoluci, tu mají bolševici tak vysoké preference a mnozí lidé na tu idiotskou dobu nostalgicky vzpomínají. To velké procento lidí, jež chtějí dělat, ale je nikdo nechce zaměstnat třeba kvůli věku či jinému handicapu. A když už je zaměstná, chovají se k nim majitelé nebo šéfové firem, jejichž charakter a vlastnosti jsou mnohdy závadné a spousta jich byli ještě nedávno horoucími komunisty a revolucionáři, jako ke zvířatům a zneužvají kritickou situaci na pracovním trhu k jejich nestoudnému vysávání a ponižování. A zatímco netáhla a lumpové, jichž jsou plné pracáky a kriminály mají zastání všude, od ombudsmana. přes Kocába až k různým zastáncům lidských práv, těchto se nikdo nezastane.

Jen tak dál, soudruzi a soudružky, ale ona je to všechno časovaná bomba a tiká. Ale až to bouchne, to bude mazec a pak se konečně začnou dít věci. Mnoha lidem bude ale rozhodně nevolno.

Předesílám, že nejsem socka a mám se celkem dobře. Ale některé věci mi fakt vadí.