Mohu psát svobodně o čem chci a jak chci?

K této úvaze mne přiměly některé zběsilé reakce diskutérů, kteří zjevně nepochopili, co bylo mým původním záměrem a proč se takové články píšou. To se ale samozřejmě týká i ostatních, podobně nepochopených autorů, kteří zde dostávají patřičně na frak.

Podívejte se, toto není informační ani dokumentární, ale diskusní forum, kde všichni, mají li potřebu, komentují události a  vyjadřují se k tématům, aby pak v následné diskusi vše řádně semleli. Čtenáři,  diskutující pod nickem, ale i všichni ostatní by si měli uvědomit, že případná dávka ironie a nadsázky je zde na místě, naopak je jakýmsi kořením příspěvku a napomáhá jeho výsledné chuti. To, že na Boží hod napíšu do blogu článek o Ježíškovi, hovoříce o jeho eventuálním členství v nejmenované politické straně, je právě ona míra ironie a nadsázky, o níž se zmiňuji výše. Jestliže toto mnoho z vás nechápe, není to přece můj problém, to si musí vyřešit dotyční sami se sebou. Já jsem v příspěvku nikoho neurážel, nebyl hrubý ani vulgární a nemám proč se komukoliv za něco omlouvat. Když se mi příspěvek nelíbí, nedám mu karmu, nebo ho nedočtu, a je vyřízeno. To, že se u nás neumí šetřit a že nám proto hrozí v budoucnosti problémy, je notoricky známo už i kojencům, pro to se nikdo nemusí urážet.

Podobně jsou napadáni pánové Hubálek a Buchert. První z nich proto, že si dovolil zpochybnit intelekt části národa a druhý proto, že to odkýval a článek zveřejnil. Já nimi naprosto souhlasím a pod zmíněná slova se podepisuji.