Jak se stát nezaměstnaným.

Jednoduchá rada těm, kteří mají dost svých nadřízených a nechce se jim ráno vstávat.

Bylo, nebylo, v dobách tuhé normalizace za husákovského prezidentování, si jistý občan stěžuje, že nemá práci, je prostě nezaměstnaným. Druhý pochopitelně oponuje, v dnešní pokročilé době není možno, každý musí mít práci. Tak dotyčný nezaměstnaný začne vyprávět svůj příběh.

Byl jsem dlouhá léta ředitelem podniku, měl jsem kancelář, sekretářku a spoustu peněz. Měl jsem ale taky rád tu slavnou herečku, tu Bardotovou a tak jsem si její plakát pověsil v ředitelně na zeď, hned vedle obrazu prezidenta. Dlouho se nic nedělo, až pak přišla kontrola z ministerstva, podívali se nahoru a povídají, abych sundal tu kurvu. No a já jsem se zeptal, kterou.

Tak mě vyhodili a byl jsem mistrem v dílně. Nebylo to ono, ale ještě to ušlo. Jezdil jsem do práce na kole a v bandasce si vozil meltu. Jednou přišli a ptali se, čí je to kolo u dveří. Povídám, že moje, o co jde. Dejte si ho pryč, přijede prý sovětská delegace. A já na to, že se nebojím, že ho mám zamčené.

Tak mě zase vyhodili a udělali ze mne posluhovače. Uklízel jsem kanceláře, zametal dvůr a hrabal sníh. Pak za mnou přišli a ptali se, proč jsem nebyl na poslední stranické schůzi. Povídám, že kdybych věděl, že je, poslední, přišel bych s celou rodinou.

Takhle jednoduše se člověk stal nezaměstnaným.