Jak chudák na buben přišel.

Bylo, nebylo, malé království mezi horami, bohaté a s pracovitými lidmi. Pak ale zllí sousedé i domácí zapřičinili, že idylka skončila a ze země se stalo zkorumpované a rozkradené smetiště. Já tam byl, chleba pojedl a vodu pil, tak poslechněte, co se vlastně stalo.

Po době prosperity přišlo mnoho staletí útisku a vykořisťování cizími mocnostmi, krátká svoboda a čtyřicetiletá nadvláda mrzké lůzy, kdy se vystřídalo na trůně pár nýmandů, jeden větší hajzl, než druhý. Poddaným došla trpělivost, vzbouřili se, vyhnali ony samozvance z paláců, ale místo aby je pověsili na lucerny, jak bývá při revolucích zvykem a jak to chodívá v civilizovaných společnostech, nechali je na příkaz nejspravedlnějšího běžet a blahosklonně přihlíželi jejich následnému rozkradení a zdevastování země.

Potomci oněch lumpů se neuvěřitelně rychle oklepali, na nic nečekali, okamžitě se chopili příležitosti a začali jednat. Jejich nástroji byla lež, korupce a loupežení a pojali to vskutku velkoryse. Za dvacet let vlády rozkadli úplně vše a přivedli zemi k totálnímu bankrotu. O tom se jejich předchůdcům a učitelům ani nezdálo, a že to byli extra  lotři. Když skončila hostina a už nebylo nikde čím po psovi hodit, začali se mastné brady hádat, kdo za to vše může a kdo je větší hajzl. Je to jaksi moc okaté, lidi druhé kategorie v podhradí dřou, chřadnou, cpou se starým chlebem a chlemtají vodu z potoka, kdežto na cimbuří se povalující a kynoucí lidi první kategorie, neví, co by samou roztažností dali do držky. Snídaně u Paukertů, oběd na jachtě v Toskánsku, večeře u Kempinských, mejdany, oslavy, ochranky a imunity, nejlépe za státní, nebudeme přece za hlupáky, když to jde. Kážou vodu, strachujíc se o naše dobré zažítí, ale pijí víno, na nikoho a na nic se neohlížeje.  Musí asi na nebohé království, které se mezitím stalo republikou spadnout meteorit a zapřičinit vyhynutí lhářů a zlodějů, stejně jako to postihlo třeba dinosaury. Ale aby se historie neopakovala, po nich tenkrát také zem přišli jiní predátoři.

Tak pomalu končí dvacetiletí takzvané sametové revoluce, v podhradí to nespokojeně šumí, ale nahoře, bohudík, neslyší nic. Tam se vesele utrácí, půjčuje, dluhy se neplatí a směle se hledí do budoucnosti , však on to někdo zaplatí. Ano, milí voliči těchto nezodpovědných lemplů, zaplatí to naše děti a vnoučata. To jim fakt chcete zkazit život?