Mám pocit, že český oranžovomodrý svět se skládá pouze z lumpů, velkých lumpů a ještě větších lumpů. Poslední výstup zpoceného kápa v oranžové košili to jen potvrzuje. Definitivně všem sundal růžové brýle, měl li je ještě někdo na očích.
Obě barevné strany jsou v životě lidském nenahraditelné. Jsou to obdivuhodné spolky, které za svoji mnohaletou nečinnost v zájmu českého státu sklízí zasloužený úspěch. Byly založeny, resp. obnoveny pro blaho společenství, ale ve skutečnosti jsou jen velkovýrobnami na zmetky. Stály a stojí nás spoustu peněz a jejich jediným produktem je rozkradená a zdevastovaná země, morální úpadek a stádo nenažraných a všehoschopných grázlů, jež sedí a kynou ve všelijakých parlamentech, senátech, na ministerstvech a jiných zbytečných, k tomuto účelu založených institucích. Myslím, že kdyby jednoho dne tyto ústavy na ochranu lemplů někdo vystřelil na měsíc, málokdo, samozřejmě mimo těch, kterých se to týká, by si toho všiml. Tak důležité jsou pro náš každodenní život.
Na Jánském vršku a v Lidovém domě vychovali za léta perné a neoceněné práce mnoho kapacit, jež se nesmazatelně zapsali do postmoderních dějin této země. Jména, jako Klaus, Kočárník, Čermák, Topolánek, Langer, Tlustý, na druhé straně Zeman, Lánský, Kavan, Svoboda, Kraus, Gross a Paroubek, si jistě budeme pamatovat dlouho. Všichni budovali v Čechách chvilku kapitalismus, chvilku socialismus a při této bohulibé činnosti odhalili své charaktery a nacpali si peněženky. A právě posledně jmenovaný nám všem nedávno vysvětlil, jak to v životě chodí a jak by to asi mělo fungovat v ráji lhářů a zlodějů, kde si všichni tak lebedí.
Jistý Vlček, původním povoláním traktorista, se řízením osudu a stranických soudruhů zčistajasna stal předsedou parlamentu. Po rozkoukání se jako všichni ostatní kolem zjistil, že se tam dá přijít k penězům různými nečistými způsoby a tak, jako všichni ostatní, hrabal a žral. Ale díky vrozené inteligenci při tom hrozně mlaskal a tak bylo jen otázkou času, kdy si toho někdo všimne. Ne že by ostatní soudruzi partajníci nežrali a nemlaskali, to umí dokonale, ale zmíněný traktorista to asi přepískl a nebo měl prostě jen smůlu. Byl přistižen a usvědčen z nezákonných čachrů, ale on se nedal. Podle vzoru svých slavných předchůdců zatloukal, vykrucoval se a mlžil, ale nepoučil se z Grossových a Srbových pytlíků a krabic od bot plných peněz a to mu zlomilo vaz. Pak už ale to bylo neúnosné i pro samotnou rodnou partaj a potažmo i jejího ctihodného náčelníka. Ten se obviněného nejprve v duchu stranické linie zastával, ale když zjistil, že by jej mohl dotyčný nosič milionů stáhnou sebou, bez milosti ho shodil přes palubu a donutil k sebevražednému aktu, ostatním lotrům zcela neznámému, demisi. Poté jeho čin ohodnotil jako statečný a chlapský, samotného lumpa tituloval hrdinou a vyzval všechny konkurenční lumpy, aby jej následovali. To, že on sám, arcilotr, má máslo na hlavě, taktně zamlčel. A nakonec tomu dal ránu tím, že se jmenovaný vlastně ničeho špatného nedopustil, pouze se zesměšnil. To by on, král komiků, musel abdikovat už dávno. Nebohému expředsedovi dáme na cestu na rodnou Hanou pár set tisíc, aby mu to nebylo líto. A ty jeho průšvihy jsou vlastně už promlčeny, postižený dostane trafiku a spravedlnost bude naplněna.
Máme ty hodnoty někam divně posunuté. Pravda a lež, stejně jako dobro a zlo, jsou snadno rozeznatelné. A že na každé prase se vaří voda, to se také všeobecně ví. Jen aby se nevařila moc dlouho. Ale soudruh Pláteník by z vás měl, šibalové, radost. Jen tak dál, a radostněji!
