Znám jednu malou hospůdku, kde nejhlubší je... Mlha

Mlha hustá tak, že by se dala krájet a číšník potřebuje při roznášení piva a panáků navigaci. Ale brzy se jí bude moci zbavit, protože se staneme civilizovanými a on konečně generálně vyvětrá....

I když slovo brzy je v tomto případě docela relativní pojem, ale to vysvětlím později.

Odpočítávání konce kuřáků v českých hospodách už dávno začalo a mílovými kroky se blíží ke svému konci. Už jen jeden víkend a... A konečně je vyženeme ze zaplivaných pajzlů mezi lidi.

Takže číšník, ve výše zmíněném restauračním zařízení už jen jednou otočí list v kalendáři (pokud by na něj viděl) a konečně ostře uvidí tváře svých štamgastů. Možná bude překvapený, koho vlastně každý den obsluhoval. Komu denně přinášel pivo, rum, vodku, zelenou či fernet. A možná pozná i toho odvazníka, který si občas poručil i něco k jídlu. Tady to ale měl vždycky jednoduché, protože v jídelním lístku se denní menu už pár let nezměnilo. Pokud měl někdo hlad, tak dostal sýrové tyčinky.... A pokud měl chuť na něco sladkého, tak si mohl vybrat mezi tatrankou a griotkou…

Ale těch jídel se zase tak moc neprodalo, protože se hosté řídili tím heslem o převlečené žízni. Však to znáte. Ale teď se to změní! I když teď… To je právě ta relativita. Kouřit se přestane už příští víkend, ale popisovanou hospůdku vyvětrají tak za tři až čtyři měsíce. Jenže pak to vypukne.

Konečně do lokálu nahlédnou i rodiny s dětmi, těžcí astmatici, militantní nekuřáci, ministři zdravotnictví a možná i nějaký ten abstinent. Začnou zlaté časy.

Ale nebudou to mít vůbec jednoduché. Před hospůdkou je jen úzký a dost frekventovaný chodník a na něm budou postávat současní štamgasti. Bude to jako prodírání tím nejhustším deštným pralesem, jen si na to nebudou moci vzít mačetu. A když se do toho připlete nějaký náhodný kolemjdoucí, to bude teprve veselo. Takovou tlačenici na chodníku už pamatují jen ti, kteří kdysi stávali fronty na nové auto, pračku, LP Pražského výběru, kupónovou knížku či český kolek do federálního pasu.

Ale i ti, kteří proniknou až dovnitř, nebudou mít ještě vyhráno. V lokále bude sice spousta volných židlí, ale stoly budou plné. Budou tam rozpité půllitry s pivem, tácy s panáky a odložené karty či hrací kostky. Putyka bude stále plná, i když hosté budou pozorovat městský cvrkot před hospodou…

Takže se může stát, že noví hosté budou muset poobědvat své tyčinky či tatranku tak nějak ve stoje. Ale konečně dosáhnou svého, budou moci tuto hospodu navštívit i bez toho, aby si museli hned po návratu prát veškeré oblečení. Ta trocha nepohodlí jim za to stojí. A vidět ty smraďochy na chodníku, bude k nezaplacení. Konečně mají na ty narkomany pořádné kladivo. Jenže, jak dlouho ta radost z tohoto vítězství vydrží?

Povedlo se nám vyhnat kuřáky ( z míst kde se scházejí) na chodníky a přitom by nás ani nenapadlo, je v těchto místech nahradit. Vždyť co bychom v takovém pajzlu dělali? A teď musíme vymyslet, jak je vyhnat i z těch chodníků.

Nejlepší by bylo, je zase nahnat zpátky do těch zaplivaných čtverek (kde vlastně nikomu nevadili), ale to by vypadlo jako prohra. Vždyť bychom tím přiznali, že jsme neměli pravdu a to si nemůžeme dovolit. Vždyť my chceme jen dobro a to se nikdy nemýlí…

Takže v zájmu dobra zakážeme kouření v okruhu jednoho kilometru od jakékoliv potraviny, včetně peprmintové žvýkačky. Tohle snad bude ta poslední rána do srdce těch slabochů. A až vyřídíme tohle, tak si posvítíme na… No to si doplňte sami. Ještě se najde tolik věcí, které jsme zatím nezakázali.

Ale teď trochu vážněji. Opravdu znám hospůdku, kde si zákaz kouření nedokáže představit nikdo. Od majitele přes personál, až po stálé hosty. Majitel se nebojí odlivu svých štamgastů (vždyť kam jinam by chodili, když to bude všude) a taky moc dobře ví, že žádné nové stálé zákazníky díky novému zákonu nezíská. Jen si nedokáže představit, jak to kouření na chodníku před hospodou bude vypadat. Prý to ale bude veliká komedie…

Takže se nechme překvapit, jak to bude příští týden o víkendu vypadat před našimi putykami. Před tou, co o ni píši, bude docela živo. Jsem zvědavý, jak tam budou projíždět maminky s kočárky. Budou to mít hodně složité a to, že mohou v klidu dovnitř i s miminkem, pro ně asi nebude moc velkou útěchou. Ale třeba se staví na limonádu a tatranku... Přeji hezké odpoledne a usmějte se prosím. Prý to prodlužuje život.