Všude byl pořádek aneb Jak jsem vlezl do tanku!
O tom, jak jsem se dostal k důležité funkci velitele tanku, jsem už psal v jednom dřívějším článku . Vlastně jsem tam psal o tom, jak vypadaly první dny výcviku velitelů tak důmyslných strojů, jakými tanky dozajista jsou. Takže, jak to bylo dál?
Přežili jsme pár rozcviček, snědli jsme několik prošlých játrových paštik a velení tankového pluku se rozhodlo, že by nám mohli ukázat tank. Byli jsme jako v tranzu, na útvarovém nástupišti stály dva tanky a my jsme konečně poznávali bojovou techniku ve které, podle vykřiknuté přísahy, zahyneme při případném střetu s americkými jadernými zbraněmi. Dva tanky tam byly proto, abychom poznali rozdíl mezi tou starou pětapadesátkou a tou novou, daleko lepší dvaasedmdesátkou, kterou se už brzy naučíme ovládat.
Připadal jsem si jako na hřišti při Mezinárodním dni dětí. Tehdy taky vojáci ukazovali svou techniku, usmívali se na nás a jejich velitelé mluvili tak hezky, až se zdálo že jsou inteligentní. I zde se na nás ti tankisté usmívali, vysvětlovali nám vše důležité a všichni zapomínali, že ti samí tankisté nám večer udělají to oblíbené peklo, spojené se sháněním nesehnatelného a uklízením neukliditelného.
Takže první seznámení s tankem T-72 proběhlo přímo v kasárnách. V kasárnách uprostřed města a tak se to obešlo bez střelby a kvůli bezpečnosti návštěvníků blízkého koupaliště i bez demonstrace všech funkcí laserového zaměřovače. To hlavní nás čekalo až později, až na tankodromu za městem!
Hodina posledního soudu udeřila. Shromáždili jsme se na okraji zabahněného údolí, opravdového tankového cvičiště, jenže tentokrát to nebyl film. Tentokrát to bylo skutečné! Rozdělili nás na dvě skupiny a každá stála na jedné straně údolí. Mezi námi jezdily dva tanky, jako autobusy při kyvadlové dopravě na oslavách Prvního Máje. Na jedné straně pozřely dva pasažéry, převezly je na stranu druhou a tam je vyměnily za nové, čerstvé cestující. Jak jednoduché...
Já byl na té druhé straně, na té straně kde se s touto kratochvíli nezačínalo. Pozorovali jsme dva mnohatunové burácející stroje, přivážející první šťastlivce. Za chvíli budou u nás a určitě budou plní zážitků! Vždyť kdo už měl to štěstí, vozit se v tanku?
Rachot, srovnatelný snad jen se startem letadla, dorazil až k nám. Bahno stříkalo asi kilometr daleko a pásy chlouby našeho tankového vojska se konečně zastavily. Poklopy střelce a velitele se pomalu otevřely a vykoukli naší spolubojovníci. Dnes by to nikomu nepřišlo zvláštní, neboť dnes je v televizi krev i ve Večerníčku, ale tehdy to byl opravdu šok! Zakrvavené obličeje budoucích velitelů tanku a slova: „další prosím", způsobily v našich řadách zmatek!
Ony totiž tyhle taxíky nedisponují bezpečnostními pásy či airbagy a pokud řidič jede jako (s prominutím) hovado, tak svým spolupasažérům pěkně pocuchá fazónu! Tak jsem se držel, kupodivu bylo čeho a já cestu přes falešné minové pole přežil bez ztráty jediné krvinky. Ale co mne zaujalo bylo to, jak je to v tom tankovém kokpitu všechno poskládané!
Všechno mělo své místo, nic nebylo navíc a nic nepřekáželo! Byl tam neuvěřitelný pořádek! Přišla chvíle, kdy mne vojna vyvedla z omylu, kterým jsem před tím žil... V tanku není „bordel", jak se tvrdí, v tanku je pořádek jako na operačním sále, jen ta sterilita tam chybí... A potom, že vojna byla k ničemu, vždyť já teď můžu ten zavedený omyl všem vyvracet! Stejně jako vyvracím další zavedené rčení, to o tom, že je někdo zpocený jako prase! To vím taky z vojny, prase totiž nemá potní žlázy a tudíž.... Přeji hezký den!
Pavel Nitka
Není klaun jako klaun, aneb Jak jsem přišel ke strachu z klaunů

Psal se rok 1977 a v našem městečku zakotvil malý cirkus. Bohužel pro mně... Netušil jsem, že ve mně propukne coulrofobie.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...

Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce

A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!

A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...

Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář
Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...
V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...
Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou
V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...
Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu
Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...
Nebyl v tom úmysl, řekl senior souzený za vraždu muže ranou přímo do srdce
U Krajského soudu v Plzni stanul pětasedmdesátiletý senior. Podle obžaloby se loni v říjnu pohádal...
Stanjura o bitcoinech lže, říká Babiš. Ministra financí potápí i Kalousek
Přímý přenos Miliarda přijatá v bitcoinech od muže zapleteného do obchodu s drogami zaměstná poslance. „Je...
Kandidáti na ředitele ČT: Největší profesní úspěch a co je jim vytýkáno?
Volba nástupce Jana Součka do čela České televize spěje do finále. Nového generálního ředitele...
Decroix podala stížnost pro porušení zákona soudem v bitcoinové kauze
Ministryně spravedlnosti Eva Decroix před začátkem mimořádné schůze Sněmovny k hlasování o nedůvěře...
- Počet článků 685
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1637x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů