Venku je zima, no a co? Vždyť je únor!

Únor je, spolu s prosincem a lednem, zimní měsíc. Severní polokoule je odkloněna od naší životodárné hvězdy a sluneční paprsky na ni dopadají pod menším úhlem, než třeba v červnu...

Červen je, spolu s červencem a srpnem, měsícem letním a v této době je naše polokoule ke slunci přikloněna a paprsky dopadají pod úhlem větším... Prostě: v létě to pálí a v zimě to jen svítí!!!

Zima se projevuje tím, že zamrznou rybníky, padá sníh, nestartují Trabanty, chodníky kloužou, autor těchto řádků je nevrlý, brzy se stmívá, čas na našich hodinkách se shoduje s časem astronomickým a venku je daleko chladněji než v létě. Zima se projevuje tím, že je zima!

Kdysi to bylo jednoduché, venku napadl sníh, lidé začali topit (v létě přichystaným) dřevem, začali svítit loučemi či svíčkami, scházeli se při draní peří, povídali si a.... A těšili se na jaro! Brali to roční období jako samozřejmost, sníh k jejich životu patřil úplně stejně jako třeba prach při žních, blesky při letních bouřkách či rozvodněné potoky při jarních oblevách... Nikdo nebyl překvapený z toho, že v prosinci sněží a že je v červenci horko...

I tehdy byly různé nečekané výkyvy počasí, které způsobovaly různé kalamity. Ať to byly povodně, přívaly sněhu či holomrazy, vždy to brali jako něco, proti čemu se nedá nijak bojovat, jako něco, co je jen v moci přírody.

Dnes je vše jiné, naučili jsme se žít s představou, že naše technologické možnosti zvládnou vše a my můžeme žít úplně stejně při pětadvaceti stupních plusových, jako při třiceti stupních minusových. Náš životní komfort přece nemůže nějaká příroda narušit!

Začíná to nevinně, nadáváme novinové doručovatelce za pozdní donášku novin a vůbec nás nezajímá nějaká sněhová kalamita, nadáváme řidičům autobusů za pozdní příjezd a vůbec nehledíme na sněhem zaváté silnice. Vztekáme se na silničáře za to, že neodhrnuli právě ten náš bulvár a vůbec nevidíme to, že kdyby měly být všechny silnice stále sjízdné, tak by muselo být silničářů více než daňových poplatníků...

Příroda si prostě dělá co chce a žádná digitalizace, žádné nanotechnologie, ani žádné politické befely ji v tom nezabrání! Nám nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a stejně jako naši předkové čekat (a těšit se) na jaro! Už není daleko... Přeji hezký den.

PS. Je pravda, že už trochu počasí měnit umíme, ale opravdu jen měnit.... Vždy je to však k horšímu, ovládat počasí nikdy nebudeme. Ale to je jiné téma...