Já vím, nejsem literární kritik a
tudíž nemám právo pouštět se do rozborů nějakého literárního
díla, ale nedalo mi to. Chci to zkusit a jako první, to odnesou
Foglarovy Rychlé šípy....
Předem chci upozornit všechny skalní fanoušky Mirka Dušína, Červenáčka, Rychlonožky, Štětináče či Otakara Losny, že nechci toto dílo jakkoliv zesměšnit. Ještě dnes si příběhy z temných stínadelských uliček moc rád přečtu a za dlouhých zimních večerů u těchto knížek, poslouchám zvuky venkovní sněhové fujavice a je mi, tak nějak příjemně...
Už jsem všechny tři díly, motající se kolem tajuplných Stínadel, záhadného hlavolamu, dobře zorganizovaných Vontů a nelidsky šlechetného Mirka přečetl mnohokrát. Na tom ostatně není nic zvláštního, ale na rozdíl od mnoha jiných fandů žlutého špendlíku, jsem se nezačal zajímat o to kde vlastně byla Stínadla a na jaké škole maturoval Jarka Metelka, ale začal jsem si dávat dohromady časovou posloupnost celého příběhu.
Pravda, nejdříve mne zaujala spousta mrtvých dětí, kterými pan Foglar okořenil celou stínadelskou ságu, ale když už to má být ponuré.... Horší to ale je s časovou osou celého příběhu. Předem upozorňuji ty, kteří to neznají, že čtení dalších řádků jim nic nového nepřinese!
Začneme od prvopočátku. Prvním majitelem "Ježka" byl Jan Tleskač, sirotek a zámečnický učeň u mistra Mažňáka. Mažňáka staršího, jehož syn se do příběhu dostal o pár set let později. Honza Tleskačů byl kluk přičinlivý a vynalezl létající kolo! Svůj vynález tajil a stal se obětí intrikánského a hamižného Mažňáka staršího. Stal se první mrtvolou příběhu.
Nutno podotknout, že jeho příběh moc krásně odvyprávěl starý kostelník z kostela Sv. Jakuba, kterého moc potěšil zájem Rychlých šípů o jeho curiculum vitae.
Dlouho po Tleskačově smrti, se ve Stínadlech odehraje krutá bitva mezi žáky místních měšťanek. Při této první a poslední velké stínadelské válce zemře, po zásahu kamenem jakýsi Robert Komour a po jeho pohřbu se objeví budoucí laureát Nobelovy ceny za mír, Vojtěch Vont. Ten znepřátelené kluky sjednotí, označí je žlutými špendlíky a .... Nikdo neví co se s ním stalo, možná zemřel, možná se odstěhoval...
Po několika letech vontské demokracie se stal malér... Skupina Vontů, vedena otcem budoucího vládce Stínadel Vládi Drtatuše zahnala na půdu jednoho starého stavení svého "kamaráda", který tam nedopatřením (kupodivu) zemřel. Jeho tělo bylo objeveno až po létech jinými chlapci a díky hodnému řediteli školy ve které studoval Mirek Dušín bylo řádně pochováno. I noviny o tom psaly.
A už jsme v dobách Rychlých šípů.... Kluk který má stále na svědomí smrt kamaráda uvězněného pod prádelním košem na půdě stínadelské zříceniny je už starší a nemocný pán, jeho oběť ještě tlí ve svém nedobrovolném vězení a hoši z klubu Rychlých šípů navštěvují kostelníka od Sv. Jakuba ve výslužbě. Ano, toho kostelníka, který byl podle pana Foglara starý už v době smrti Jana Tleskače, tedy v dobách kdy starý pan Dratuš ještě nebyl na světě...
A pak se to rozjede! Mladý Mažňák je neschopný a prohrává boj o Velké Vonství s Otakarem Losnou, jeho otci se to nelíbí a ukradne hlavolam svého bývalého učně... To se mu nevyplatí a záhy, jak jinak, umírá! Má na to právo, neboť od smrti jeho učně už uběhlo několik generací a spolu s kostelníkem byl nejstarším člověkem na světě...
Teprve potom se udály věci jako bylo znovunalezení "Ježka", smrt jednoho z jeho nálezců, nalezení mrtvoly Karla Dymoráka (to je ten v koši na půdě), nenalezení plánku Tleskačova šlapacího aeroplánu a konečné vítězství Losny ve volbách....Ale to už přece dávno znáte, nebo ne? Přeji hezký den.
PS: Ještě jednou se omlouvám, pokud jsem se někoho tímto článkem dotkl... Ale já to tak vidím. Přesto mám Rychlé šípy rád....
