Tak se nám náš fotbalový ultra boss setkal v Olomouci s nespokojenými fanoušky moravských fotbalových klubů. Začal řešit, proč jej v posledních dvou měsících nemají fanoušci zrovna v lásce.
Ty poslední dva měsíce jsem si nevycucal z prstu, o téhle době totiž informují naše média. Média, která si nějak nevšimla toho, že se onen fotbalový megabafuňář netěší kdovíjaké oblibě už pěkných pár let...
Jenže ono se není čemu divit. Fotbal se stal celkem výnosným obchodním artiklem a tak se do jeho vedení nacpali manažeři, kterým prostě jde jen o ten obchod. Sice se zaštiťují slovy o zkvalitnění výchovy fotbalové mládeže či o zkvalitnění úrovně české čutané, ale v poslední době jim to stejně skoro nikdo nevěří. A jejich poslední nápad (vlastně nová vlajková loď FAČRu) o zlepšení podmínek pro fotbalové fanoušky, se právě těm fanouškům jeví jako výsměch.
On totiž fotbalový fanoušek sledující nějaké to ligové utkání přímo na stadionu je ten poslední, kdo by ty kormidelníky českého fotbalu zajímal. Jenže právě těmito fanoušky se moc dobře ohání a dobře se na tom sbírají plusové body. Plusové body u lidí, kteří nikdy na fotbalové ochozy nedorazili a dokonce se tam v budoucnosti ani nechystají. Ale slyšeli (četli) o tom, že je to tam strašné a statečně bojují za změnu. Mimochodem, připomíná mi to bojovníky za zákaz kouření v obyčejných hospodách (myslím obyčejné pivnice bez kuchyně), kteří sice do té hospody nechodí a nebudou tam chodit ani po tom zákazu, ale prostě bojují...
Jenže právě ten obyčejný fanoušek, který si o víkendu prostě rád zajde na ligu bude trpět nejvíce. On se rád podívá na hezký fotbal a většinou se to nepovede. Jenže on je na to už zvyklý... Naše liga je prostě taková jaká je, ale přesto se občas nějaký ten hezký zápas objeví. A najednou se ten fanoušek dozví, že stadion na který chodí už pěknou řádku let nesplňuje podmínky k tomu, aby se na něm hrál ten NÁŠ ligový fotbal. A že ten jeho klub bude muset zase sehnat nějaké ty peníze na to, aby stadion opravil, nebo si rovnou postavil nový.
A pokud ten stadion nebude splňovat ty správné podmínky, tak ten fanoušek bude muset koukat na fotbal už jen v televizi. A je to prý jen pro jeho dobro. Doma na gauči bude v bezpečí...
Nejvyšší pan bafuňář dnes na schůzce s (moravskými) fanoušky v Olomouci vyzval ke zmírnění napětí. Řekl, že se nebudou tak často přerušovat zápasy při nějakém tom útoku na jeho osobu a myslí si, že to bude stačit. Dokonce má ze schůzky dobrý pocit a doufá, že zvítězil zdravý rozum. Jenže on si ten zdravý rozum představuje každý poněkud jinak. Každý si ho představuje jinak, ale skoro každý v něm vidí ten svůj rozum.
Z českého fotbalu se za poslední roky stal vyložený kabaret. A to nemluvím o úrovni reprezentace a profesionálních či vesnických klubů. Nemluvím o hře, ale o všem okolo tohoto krásného sportu. Jenže tohle není problém jen fotbalu, ale všech sportů ve kterých se točí velké peníze. Právě ty peníze, které dostaly ke sportu lidi jakých je plný FAČR. Lidi kterým o ten sport vůbec nejde, ale když už jsou v tom ty prachy. A o ty jde v dnešním světě především.
Já si vždy myslel (a určitě nejsem sám), že se vrcholový fotbal hraje pro fanoušky. Že se hraje proto, aby se prostě lidé pobavili, aby si zafandili tomu svému klubu, aby si občas zanadávali na rozhodnutí rozhodčího, na výkon beka, útočníka či brankáře, aby třeba ještě dva dny někde v hospodě či v tramvaji rozebírali ten krásný gól z poslední minuty druhého poločasu, ale ono už to tak není. Fotbal se hraje proto, aby na tom někdo vydělal. A tím nemyslím ty fotbalisty, kteří samozřejmě nehrají za stravenky.
Fotbalové generalitě je úroveň vlastní hry úplně ukradená a na fanoušky vyloženě kašle. Jenže moc dobře ví, že právě o tomhle je fotbal především. A tak se zaklíná snahou o pohodlí fanouška a snahou o kvalitu českého fotbalu. A vůbec si nepřipouští to, že už jim to nikdo nevěří. Nebo je jim to jedno? S pozdravem Baník Pelto se loučím a přeji hezký večer.
