Mat nikdy nedává šachová figura, ale vždy šachista. Jen k tomu tu figuru použije...
Na Ukrajině a nejen tam, se právě odehrává část šachové partie. Partie o jejichž hráčích zřejmě vůbec nic nevíme a tak nám nezbývá nic jiného, než si je představovat.
A tady se dostává ke slovu představivost, kterou máme každý jinou. Někdo vidí ty šachisty jako nějaké zakuklené postavy (členy nějakého tajného řádu), ovlivňující chod dějin už mnoho století a jiní se přiklánějí k tomu, že figurkami táhnou vždy jen ti, kteří si to prostě jen zaplatili.
Představivosti se meze nekladou a bez představivosti bychom ještě dnes žili v jeskyních a lovili mamuty. Nebo nějakou jinou zvěř, záleží na tom co by ještě žilo...
Ale ať si myslíme cokoliv, jedno je jisté. My nejsme těmi šachisty, ale jsme jen těmi figurkami. Vlastně těmi pěšci, kteří sice mohou zamíchat s průběhem partie, ale taky jsou tou nejpostrádatelnější součástí hry. A ti jsou proto určeni k obětování ve prospěch figur silnějších, kupříkladu střelců, jezdců či věží.
Jenže mnoho těchto pěšců si svou roli neuvědomuje a myslí si, že právě oni mohou partii ovlivnit. A moc se jim nelíbí, že tu partii ovlivňují více ti střelci, jezdci a věže. Myslí si, že právě oni by dokázali daleko více, kdyby se dostali na pomyslný konec šachovnice a stali se s figurky figurou. Jenže on jim to král či dáma, pro které nasazují své životy, nechtějí umožnit.
A tak si ti pěšci, a s nimi i některé vyšší figury, začínají myslet, že něco změní. Myslí si, že mohou nějak vyšachovat vlastní vedení (krále a dámu) a změnit průběh partie. Jenže si neuvědomují, že šachy nehrají figury na šachovnici, ale šachisté. A ti šachisté ovládají i tu dámu a občas ji pro svůj účel obětují... Chrání jen svého krále, ale tím vlastně chrání sami sebe...
Takže jedinou figurou, která má pro šachistu na šachovnici nějakou cenu je král. To je vlastně on sám... To ostatní se dá obětovat.
Pokud přirovnáme dnešní svět k šachové partii, tak budeme mít na šachovnici tyto figury. Pěšáky, kterými je drtivá většina světové populace. Střelce a jezdce, kterými jsou vlivní politici a věže, kterými jsou jejich sponzoři. A potom dámy, kterými jsou právě ti vrcholní politici o kterých si myslíme, že řídí tento svět. Ty dámy, pro které zbytek figur nastavuje svůj krk, ale které mohou (v krajním případě) býti taky obětovány. Obětovány pro záchranu krále, vlastně šachisty...
A pěšáci se dnes bouří proti tahům střelců a jezdců, spílají věžím a chtějí obětovat dámy. A vůbec si neuvědomují, že tím hlavním hráčem je šachista, zde proměněn v krále. On sice nemůže pobíhat po celé šachovnici žádnou velkou rychlostí, ale od toho tady má právě ty další figury. A když se mu zachce, tak obětuje figuru nejsilnější a nahradí ji nějakým pěšcem. Sám se občas skryje před protivníkem pomocí rošády a v závěrečné části nerozhodnuté partie, se stane tou nejsilnější figurou na šachovnici...
Vím že je to smutné, ale v téhle partii jsme pouhými figurkami. Figurkami, které si sice myslí, že mohou něco ovlivnit, ale přesto se pohybují po černých a bílých polích podle vůle krále... A když nám někdy král umožní sebrat soupeřovu věž, tak si myslíme že jsme mocní. Ale bohužel nejsme, protože tuhle partii řídí někdo jiný. Někdo, kdo se nám neukáže a nastrčí za sebe dámu, kterou někdy i obětuje...
Vím, že se vám tenhle model světa asi nebude líbit a mnozí k tomu budete mít výhrady. Ale když se nad tím zamyslíte... Mocenská hra v šachy která v tomto světě probíhá se možná zdá přehledná, ale jen pro figurky které si myslí, že v této hře můžou něco změnit. Pro figurky které si neuvědomí to že něco mění jen proto, že to tak chce hráč který s nimi táhne. Šachista, který dá naději pěšci, že se může stát i dámou a potom jej bez milosti obětuje.
Omlouvám se za pohled na svět, který bude mnohým dost proti srsti, ale proč bych to nenapsal. Když to tak vidím... Přeji hezký den.
