Tak nám v sobotu sestřelili Strakáč. Nejmohutnější cihlový komín v republice, dominantu města a taky jablko sváru různých zájmových skupin. Někdo vyhrál, někdo prohrál... Já se počítám mezi ty poražené...
Bouchněte šampaňské, servírujte kaviár! Konečně se povedlo zbavit Ostravu toho odporného vředu, jakým aglomerační komín bezesporu byl! A jakým byla vlastně celá aglomerace, protože hrůznější socialistický komplex v naší krásné Ostravě nikdy nestál!
Ale konečně je tomu konec a teď už bude Ostrava jen krásnější... Je jen škoda zbytečných obstrukcí zastánců této hrůzy, jinak bychom město komínu zbavili už daleko dříve...
Tak takhle nějak to vidí majitel pozemků. na kterých komín stál. Nu což, je majitel a tak si na svém pozemku může dělat co chce, ale... Ale nesměl by to být pan Světlík, který je považován za mecenáše a zachránce celé Dolní oblast Vítkovic. On totiž při té záchraně zapomenul na jednu důležitou část celé oblasti. Vlastně nezapomenul, on ji ignoruje... Vlastně nenávidí...
Komín byl dostavěn v roce 1961 a byl součástí provozu přípravy vsázky pro vysoké pece. Pro ty vysoké pece, na jejichž záchraně si pan Světlík honí své ego.
Aglomerace zaměstnávala a dávala obživu tisícům lidí. Práce zde nebyla jednoduchá a někdy to byla docela dřina. Ale nebýt té dřiny, tak by dělníci u pecí v DOV neměli co dělat... Jenže oni mají muzeum, aglomerace je tabu...
Ano, komín kdysi kouřil. Ale co měl dělat jiného? Od toho snad tovární komíny jsou, nebo ne? Ale v tuhle dobu už to byl odnaučený kuřák... Dvacet let odvětrával a jen tak stál a stál...Zůstal už jen orientačním bodem a symbolem průmyslové historie města...A taky symbolem fortelné práce našich předků! Deset tisíc tun cihel, poskládaných jedna na druhou až do nebe....
Fortelná práce zedníků vzala během čtyř vteřin za své... Pan mecenáš a zachránce odkazu Vítkovic zatleskal a přibližně devadesátiletý stařík, sedící na svodidlech u Rudné ulice uronil slzu... On ten komín pomáhal stavět. Jenže mecenáš v tu chvíli neseděl na svodidle, ale někde úplně jinde....
Podle mluvčí akciové společnosti Vítkovice byl komín plný jedovatých látek, které ohrožovaly všechny obyvatele moravskoslezské metropole. Skoro 300 000 lidí bylo ohroženo dvacet let nekouřícím komínem... Komínem, klidně stojícím... A tak jedním povelem rozptýlili vše co zdivo obsahovalo do širokého okolí. Zachránili tím Ostravu před budoucí ekologickou katastrofou...
Ještě ten den se necelý kilometr od odstřelu konal pro pár tisíc lidí festival Ostrava v plamenech. Ale to nevadí, metalistům přeci karcinogeny neškodí...
Kupce má i pozemek, který se zbavil obrovské, sto a jeden metr vysoké zátěže. Pan mecenáš řekl, že se tam vysadí stromy, postaví kanceláře a zbytek se vrátí průmyslu. Tentokrát tomu lehkému. A já vím co tím pan mecenáš myslel. Postavíme další plechovou nádheru, do které pracovní agentury naženou pár novodobých otroků... Otroků, kteří si budou i toaletu otevírat závodním průkazem, aby zaměstnavatel věděl, jak často v pracovní době čůrají....
Ostrava přišla v sobotu 3. 8. 2019 o svou dominantu. Přišla o jedinečný cihlový komín, který by nám jiná města záviděla. Přišla o pomník těžké práce, bez které by vůbec neexistovala. A pan mecenáš zničil něco, bez čeho by neexistovalo to, za co je tak oslavován. Bez čeho by byl jen dalším neúspěšným podnikatelem, který má na svědomí krach tak velké společnosti, jakou Vítkovice byly...
A ještě něco osobního. Pane Světlíku, když se komín poroučel k zemi a vy se usmíval a tleskal, tak já si připadal, jako by mi zastřelili kamaráda.
P.S. Děkuji Michalu Šímovi za fotografie a spolku Svatý Václav za všechno, co pro záchranu Strakáče udělali. A opovržení páně Světlíka k obstrukcím aktivistů, jsou pro vás výborným vysvědčením... A v neposlední řadě děkuji panu Martinu Ševčíkovi, který vyrobil nové logo Ostravy, jehož část jsem si dovolil použít jako obrázek k perexu...
