Proč jsem ve Španělsku nenarazil na český závitek?

Když u nás, se to španělskými ptáčky jen hemží!

Poznal jsem na Mallorce pár Španělů (dokonce i několik Španělek jsem okem znalce ohodnotil), ale jelikož neznám kouzla jazyka Miguela de Cervantese Saavedry, tak jsem nebyl schopen optat se, jak je to s tím ptáčkem. Pravda, všude byly mraky vrabců a jeden restauratér dokonce choval i loskutáka, ale na tyhle ptáčky jsem zvědavý nebyl. Dokonce ani ten mořský racek, který ukradl mému synovi půlku svačiny, nebyl tím hledaným španělským ptáčkem.

Španělský ptáček se zkrátka nekonal. Myslím, že ti veselí dědoušci na náměstíčku středověkého městečka Capdepera, ani netuší, jak lahodné národní jídlo mají! Jenže on ani Ahmed z Istambulu nezná potěšení z lahodné turecké kávy a István ze Segedinu určitě netuší jak je výborný guláš s kysaným zelím. Nevíte náhodou něco o české polévce?

Takže česká kuchyně oplývá mnoha pokrmy, které názvem někam zeměpisně umístila. Jen obyvatelé těch míst o tom nemají ani páru. Ale to nic nemění na tom, že španělský ptáček či segedinský guláš jsou výborná jídla!

Podobně je to i s různými rčeními. Při návštěvě Mallorky jsem vzal rodinku do výše zmiňované Capdepery. Napsal jsem, že je to městečko, ale je to spíše vesnice. Připravoval jsem se na tu chvíli několik týdnů, vystoupili jsme z autobusu a já, po vzoru Praotce Čecha, rozpažil ruce a vážným hlasem pravil: „Tak toto je milé děti, ta proslavená španělská vesnice!" Kupodivu byla skoro stejná, jako ta česká.... Přeji hezký den.