Přiznání k trestnému činu aneb Jak jsem vykrádal sběrnu
Ale zase takový hrdina při tom přiznávání nejsem. Ono se to totiž stalo v roce 1983 a to mi bylo nějakých třináct let. Takže i kdyby ten skutek promlčený nebyl, trestní stíhání vůči mé maličkosti by stejně nepřicházelo v úvahu. Takže mohu v klidu pokračovat.
Ale začnu pěkně od začátku. Jak jsem již podotkl výše, psal se rok 1983 a já začal studovat poslední ročník základní školy. Byl to ročník osmý, neboť devátou třídu jsme v té době tak nějak neměli. Já vlastně patřil k tomu prvnímu ročníku, kterému byla možnost studia deváté třídy odepřena. Zato jsme byli první ročník, který už od první třídy počítal za pomocí množin, podmnožin a jiných, ve vysokoškolské matematice známých početních operací. Ale to sem nepatří.
Naše městečko už v té době oplývalo sběrnou druhotných surovin. Byl to takový malý plácek, dobře schovaný mezi vzrostlými stromy a byl relativně daleko od nejbližších domů. Bylo tam otevřeno dva dny v týdnu a pokaždé se před sběrnou tvořily dlouhé fronty.
Lidé čekali s přeplněnými dvoukoláky i půl hodiny na to, až jim obsluha jejich náklad zváží a ocení jej, podle tehdy platných tarifů. A potom s nějakou tou korunou v kapse spokojeně opustili to odlehlé místo s dobrým pocitem. Vydělali si, pomohli národnímu hospodářství a hlavně… Hlavně pomohli své vnučce či svému vnukovi ve školní sběrové soutěži. No byla to jiná doba, dnes se už asi ve sběru papíru a šrotu ve školách nesoutěží. Mohlo by se to třeba i nějak zvrtnout…
Jenže sběrna byla otevřena jen dva dny v týdnu. A po celý zbytek týdne zela prázdnotou. Vlastně nezela prázdnotou, uchovávala v sobě neskutečné poklady! A toho jsme si byli vědomí. A tak jsme, jednoho slunného zářiového dne, za těmi poklady vyrazili. Přelézt plot pro třináctileté kluky nebyl žádný problém a prolézt rozbitým okénkem do místnosti se starým papírem už vůbec ne. Když si představím, jak se do toho okna soukám dnes, tak mi běhá mráz po zádech.
Ale naše vloupání do té staré zděné boudy proběhlo docela hladce a my se ocitli v ráji. Ohromné hromady starých novin, časopisů a knih, jako by čekaly jen na nás. Stačilo jen natáhnout ruku a… Všude byla písmenka, obrázky, fotky… Staré noviny a časopisy, plné čtiva jen pro nás!
Vůbec jsme nechápali, jak mohl někdo takové skvosty vyhodit. Časopisy s obrázky vzdálených zemí, cestopisné knihy a dokonce i nějaký ten časopis s dobře skrytou nahotinkou… Nu což, byli jsme přece jen kluci a kromě zámořských objevů, nás zajímalo i tohle.
Vydrželi jsme na hromadě starého papíru sedět několik hodin a během měsíce jsme si tuto nepovolenou návštěvu ještě několikrát zopakovali. Než opravili to okénko…
Když na to dnes s odstupem času vzpomínám, tak si stále více přeji, sedět na té hromadě starého papíru spolu se svým mladším já. Teprve dnes si totiž uvědomuji, jaké poklady jsem tehdy asi přehlédl. Kolik časopisů a knih jsem tehdy vyhodnotil jako „nezajímavé“ a dnes bych je ve své knihovničce hýčkal, jako filatelista svůj Mauricius post office. Ale to už bohužel nepůjde.
Ale taky by mne dnes zajímalo, co by se asi stalo, kdyby nás tehdy chytili. Jaké tresty by asi škola vyměřila zločincům, kteří vlezli do sběrny druhotných surovin jen proto, aby si mohli číst? Tak tohle už se taky nikdy nedozvím. Přeji vám hezký podvečer.
Pavel Nitka
Není klaun jako klaun, aneb Jak jsem přišel ke strachu z klaunů
Psal se rok 1977 a v našem městečku zakotvil malý cirkus. Bohužel pro mně... Netušil jsem, že ve mně propukne coulrofobie.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...
Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce
A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!
A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...
Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
U nás cyklostezky, v Polsku dálnice. Využít dotace EU jsme vždy nezvládli, říká expert
Premium Od vstupu Česka do Evropské unie uplynulo 1. května 20 let. Jak tu dobu zhodnotit? Podle politologa...
Alijev má majetek i u vás, EU zavírá oči, říká novinářka o korupci v Ázerbájdžánu
Premium Leyla Mustafajeva je prozatímní šéfredaktorkou ázerbájdžánského protikorupčního serveru Abzas...
Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...
Lepru mezi sebou ve středověku šířili lidé a veverky, tvrdí studie
Lepra se ve středověké Anglii přenášela mezi lidmi a veverkami. Zjištění podporuje teorii, že při...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 685
- Celková karma 13,62
- Průměrná čtenost 1629x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů