Planetka proletěla, nikomu neublížila...

Agentury dnes vydaly zprávu o těsném průletu planetky s romantickým jménem 2009 DD45, jen 63 500 kilometrů nad Tichým oceánem.

Pro většinu lidí je to jen zpráva, kterých čteme denně stovky. Jsme zavalení hrozbami terorismu, globálního oteplování, iránského jaderného programu, ekonomické krize, megalomanství ČEZu, vítězství Slávie v lize či zdražení cigaret a tak si takové zprávičky ani nevšimneme.

Ale proč se takovým zprávám dostává tak malé pozornosti ze strany médií? Někdy nějaký bulvární plátek sdělí svým čtenářům, že dopad takového kamenu by mohl být pro lidstvo dost nepříjemný a napíše něco o zaručených i méně zaručených předpovědích konce světa. Ale to je všechno. Internetové diskuse pod článkem o průletu výše zmiňované planetky nám ukáží, že je to Paroubkův koráb, který veze jeho nové koaliční partnery a jinak je ticho po pěšině.

To nikoho nezaráží, že naše dokonalé přístroje vůbec přílet tohoto vesmírného tělesa nezaznamenaly a přišla na něj až skupina vědců v Austrálii v pátek 27. března, to jest tři dny před průletem? Opravdu všichni věříme těm americkým filmům ve kterých se o hrozícím nebezpečí ví už měsíce předem a stateční astronauti, doplnění podobně statečnými kosmonauty, nás zachrání?

Je to jenom loterie, přijít to může zítra, pozítří, v příštím volebním období PS PČR, nebo taky za tisíc let. Věřím, že celá armáda vědců na tom pracuje, ale proč je o jejich práci tak málo informací? Je to tím, že jejich výzkum, jakožto každý výzkum, musí sloužit nejdříve vojákům a teprve potom ochraně lidí? Pokud tomu tak je, tak musí být samozřejmě utajen. Ale proč tato hrozba, která je opravdu obrovská, nechává lidi tak klidnými?

Ne, nechtěl jsem nikoho znepokojit, ani někomu navodit nepříjemné sny, ale můžeme se alespoň zamyslet. My s tím samozřejmě nic neuděláme, ale zajímat se o to přece můžeme. Přeji hezký večer, pokud možno bez meteoritů v ložnici.