Otevřený dopis matce přírodě

Má milá matko přírodo, obracím se k tobě jako k té nejvyšší instanci, protože ta nižší instance tak nějak stojí za…. Však víš, protože ty přece víš vše.

Já vím, matko, že roztočit svět tak jak jej známe, nebylo zrovna jednoduché.  A co teprve měsíc, dostat jej do takové pozice vůči zemi určitě nebylo jen tak. Stále na nás čumí stejným ksichtem,  jako čuměl na Napoleona či na toho proklínaného Mohameda.

Já moc dobře vím, matko, že ty máš na všechno strašně moc času. Aby taky ne, když čas je vlastně jen a jen tvůj vynález. Takže máš dost času na to, abys odebrala rybám žábra a nahradila je plícemi, abys dala opicím do rukou pěstní klín či oheň a udělala si z nich člověka (občas) moudrého. Myslím, že kolega Darwin to tak říkal…

Ale taky si vymyslela barvy. Listí, tráva či jehličí je zelené, čistá obloha je modrá a oči jedné moc hezké holky jsou hnědé… Pšeničná či žitná pole jsou před sklizní zlatá a třešně, před tím než je obereme a uděláme z nich kompot, jsou červené. Švestky jsou modré a povidla taky, slivovice je průzračná a pivo zlatohnědé…

Ale proč ti vlastně píši, je to právě kvůli tomu času a barvám. Moc bych tě totiž chtěl, matko přírodo poprosit, abys urychlila evoluci v barvách květů jedné rostlinky. Jedná se o květinku známou jako Brassica napus čili Brukev řepka.  Já opravdu nemám nic proti žluté barvě, ale čeho je moc…

Vždyť pro tebe přece nebude žádný problém, abys jen tak jednou ročně změnila barvu květů právě této jediné rostlinky. Vždyť kdo jiný by to dokázal, než ten kdo dal želvám krunýř, šnekům ulitu a lidem dvoučlánkový palec. Já vím, že ty neznáš slovo spěch a vše ti trvá celá milénia, ale… Ale pro jednou by si mohla přimhouřit oko a trochu si pospíšit.

Vidím to asi takhle: V sudé roky by byly květy řepky modré a v liché by byly červené. V přestupném roce by byly fialové a v roce kdy se u nás konají parlamentní volby by byly průhledné… To aby nedělaly reklamu nějaké té politické straně.  A kdy budou žluté? Pokud možno už nikdy, protože toho máme všichni dost.

Takže milá matko přírodo, zamysli se nad tím, co jsem ti napsal a udělej s tím něco. Máš na to! A já se už moc těším na krásnou červenou krajinu, která nás tady čeká příští (lichý) rok.

A ještě něco, zítra máme den matek a tak ti přeji co nejvíce stejně uvědomělých dětí, jako jsem třeba já. A ostatním čtenářům tohoto blábolu přeji krásný zbytek víkendu.