Otázky fanouška Star treku aneb Proč se všichni domluví?

Možná tímto článkem namíchnu některé skalní trekkies, ale jelikož se taky považuji za skalního fanouška Star treku tak si myslím, že si to mohu dovolit…

Však to všichni znáte. Vesmír, nekonečný prostor (slovy klasika z jiného seriálu, černý s jiskřičkami) kterým se pohybuje vesmírná loď Spojené federace planet a její posádka odvážně zkoumá končiny, do kterých se ještě nikdo nevydal.

Miliony lidí na této planetě hltají příhody kapitánů Archera, Kirka, Picarda či Janewayové. A jelikož se jedná o scifi tak je jim jedno, jestli je warpový pohon reálný, jestli by opravdu fungovaly replikátory a jak vlastně fungují transportéry, vlečné paprsky, trikordéry či kvantová torpéda. Ale i když je svět Star Treku dosti propracovaný, tak se v něm skrývá pár jednoduchých nesrovnalostí.

V první řadě jde o jazyk. Někdy sice naší hrdinové používají univerzální překladač, který jim pomůže s tlumočením, ale někdy je tento přístroj zbytečný. Prostě se navštíví nějaká planeta vzdálená mnoho světelných let a světe div se, tamní obyvatelé mluví anglicky.

 Posádky federálních lodí se skládají s mnoha různých druhů a všichni hovoří plynulou angličtinou, bez jakéhokoliv přízvuku. Tedy až na jednu výjimku a tou je navigační důstojník Pavel Čechov. Tento ruský důstojník nezvládl to, co zvládli všichni Vulkánci, Klingoni, Denobulani či Andoriani a nezbavil se svého, až přehnaného ruského přízvuku… Ale ruku na srdce, jaké by to bylo bez přízvuku, když zrovna hledal v San Franciscu nukleární lodě?

Další zajímavosti je tvar vesmírných lodí. Je už dávno vžitou představou, že mimozemšťané létají v létajících talířích. Prostě když se řekne Marťan či UFO, tak každý vidí i talíř. Jenže ve Star Treku je to jinak a tvary vesmírných korábů jsou velmi rozmanité, ale ani trochu nepřipomínají talíře… A tak, jediný kdo se vesmírem pohybuje v talířích jsou… lidé.

A všimli jste si osvětlení interiéru vesmírných lodí? Všichni mimozemšťané si asi libují v šeru a tak jsou jejich velitelské můstky či strojovny v neustálé polotmě…  Jen lidé mají své lodě řádně osvětlené a proto posádky našich lodí, netrápí depresivní poruchy.

S osvětlením však souvisí i další věc. Všimli jste si, co se děje při vyhlášení poplachu? Posádka přesně ví co má dělat a na chodbách Enterprise začne opravdový cvrkot. Důstojníci i mužstvo pobíhají sem a tam a oni jim k tomu zhasnou! Jaký to má význam, když o nějakém zatemnění, jaké se dělá kupříkladu při náletu, nemůže být ani řeč. Vždyť venku to nemůže být vidět! Ale možná je to proto, aby byl vidět ten déšť jisker, který se objeví při jakémkoliv zásahu lodi.

Ale i přes tyto ptákovinky nedám na Star Trek dopustit. Je to kult a i když se najdou i horší epizody či filmy, tak i na nich hledám to dobré a vždy (možná jen ze zaujatosti) to najdu. Gene Roddenberry byl prostě frajer. A teď už musím končit, protože za chvíli běží další díl Voyageru… Přeji hezký den a žijte dlouho a blaze.

P.S. Omlouvám se za tento zbytečný článek všem, kteří to tak vidí…