Jaké to asi je býti jednovaječným dvojčetem? Jaké to asi je, když se po světě pohybuje člověk s naprosto stejným ksichtem, jako máte vy?
Pro mnoho lidí je to zvláštní představa... Někam přijdu a se mnou přijde mé druhé já! Někdo, kdo vypadá naprosto stejně! A pro většinu z nich zůstane jen u těch představ...
Ale někomu se to přece jenom podaří! A vůbec k tomu nepotřebuje své jednovaječné dvojčátko... Stačí, když jim k tomu pomůže nějaká organizace. Někomu k tomu třeba pomohla ČSLA! A já se mohu pochlubit, že jsem jeden z těch šťastných!
Armáda si vždy libovala v tom, že vše bude jako ze škatulky, vše bude řádně zarovnané, vše bude perfektně uklizené a vše bude perfektně zorganizované! A tak se všechny kasárenské pokoje podobaly jako vejce vejci, pořadový krok vojáků byl naplánován do posledního detailu a teplota vody ve vojenských sprchách se nelišila ani o desetinu Kelvina... Bylo to něco okolo patnácti stupňů nad bodem tání ledu.
Ale to nebylo všechno! Když už musí býti všechno stejné, proč by nemohli býti stejní i samotní vojáci? Uniformou to začne (což je vcelku pochopitelné), hladce oholenou tváří a perfektním sestřihem pokračuje a normovaným ksichtem končí...
Je to sen všech generálů! Představa tankového pluku složeného z jednovaječných pětisetterčat, musí v každém z nich vyvolávat stejné pocity, jaké vyvolává prázdná peněženka daňového poplatníka u současného ministra financí! Jenže jak to udělat?
Naštěstí se v té první velké válce, té co následovala po nepovedeném výletu Františka Ferdinanda Karla Ludvíka Maria arcivévody Rakouského – ďEste do Sarajeva, začaly používat bojové plyny! A s bojovými plyny se objevily i protiplynové masky.
Protiplynová maska! To je ten recept na normovanou tvář moderního vojáka! Stačí zadat ten správný rozkaz a všichni budou stejní.
Před svým nástupem vojenské prezenční služby jsem se s protiplynovou maskou seznámil už ve škole. V hodinách branné výchovy jsme byli systematicky připravování na zákeřný útok zlých imperialistů a jelikož vojenské sklady kapitalistických armád překypovaly yperitem, sarinem či stlačeným sirovodíkem, bylo třeba nás vycvičit v nasazování masky. Nejdříve nám soudružka učitelka změřila speciálními kleštěmi nos a potom jsme vyfasovali osobní ochranou pomůcku.
Ale tady se ještě normovaná tvář nekonala. Někdo měl chobot, někdo chobot neměl, někdo dostal masku bez filtru (což jsem dodnes nepochopil) a někdo měl při měření tak velký frňák, že na něj žádná maska nezbyla. Ale na vojně to bylo úplně jinak!
Tam jsem dostal svou OM 10 hned při nástupu a v následujících pěti měsících jsem ji sundával jen při holení a odběru stravy. Velení poddůstojnické školy v Kežmarku si totiž libovalo ve stejných tvářích vojáků a jiný ksicht, než ten gumový, byl nežádoucí!
A tak jsem se v masce plazil (vlastně pohyboval plížením – plazením) v trávě, po štěrku či po asfaltu, v masce jsem běhal okolo útvarového nástupiště (buzeráku), v masce jsem drhnul podlahu, v masce jsem sledoval nádherné tatranské štíty, v masce jsem se i potápěl... Skoro jsem neznal pravé obličeje svých spolubojovníků, stejně jako oni neznali ten můj. Všichni jsme byli stejní!
Kdo to nezažil nepochopí jaký to je pocit, když pohled na kamaráda je stejný, jako pohled do zrcadla! Nepochopí, že člověk s gumovým obličejem, obklopený desítkami stejných ksichtů přestane uvažovat nad tím, jaké by to bylo míti dvojče... Svět naštěstí není jen armáda a lidské obličeje nejsou normovány! A doufám, že nikdy normovány nebudou a ochranné protiplynové masky nebudou nikdy potřebné. Přeji hezký zbytek víkendu.
