Není stopa jako stopa aneb Co třeba stopa virtuální?

Víte, co je to virtuální stopa? Nebo taky elektronická stopa? A víte, kdo je to virtuální stopař?

Takže vážení, virtuální či elektronická stopa je to, co zanecháváte v tom nekonečném virtuálním prostředí, jakým internet bezpochyby je. A kvalitní (stop znalý) virtuální detektiv je umí nádherně přečíst a… A potom se najde virtuální stopař, který vás najde!

Mimochodem, virtuální stopař je ten, který vás hledá cíleně. Virtuální detektiv vás najde jen tak mimoděk, protože to má v programu…

A tady nastává problém. Opravdu chceme, aby nás našel na internetu kdejaký nýmand, který umí napsat do prohlížeče naše jméno? Kolikrát nám dá neskutečně práce to, abychom byli anonymní i před vlastními sousedy a díky klávesnici a obrazovce nás všichni kluci i holky z našeho vchodu znají jako vlastní… Jako vlastní sousedy…

Stačí se podívat na ten neskutečný Facebook. Vždyť kolik lidí upozorňuje své známé i neznámé na to, že tato sociální síť jim bere soukromí, že budou muset neustále číst o tom, jakou stolici měl po ránu jejich přítel číslo 126, kolik mateřského mléka vypilo miminko přítelkyně 65 či kolik piv vypil dnes večer přítel číslo 1… To sice víme i bez internetu, protože s přítelem číslo 1 jsme v té hospodě byli taky…

Jenže ti kritici sociálních sítí nás upozorňují na to, že i my se budeme muset svěřovat virtuálnímu světu se vším, co právě děláme! Když máš facebook, tak musíš hlásit serveru vše, co děláš! Jdeš do pekárny pro rohlíky? Když máš facebook, tak to MUSÍŠ napsat!

Jenže takhle to opravdu není! Člověk, který se připojí k internetu a něco na něm dělá má možnost zachovat tu svou virtuální stopu takovou, jakou chce sám. A když chce zůstat anonymní, tak ho nenajde ani Google!

Jenže opravdu chceme, aby nás nikdo nenašel? Svět se díky internetu zmenšil tak, že se vejde na monitor počítače a objevili se právě ti virtuální stopaři. A to nejsou jen nějací úchylové, kteří hledají nějakou svou oběť, ale jsou to i lidé (a těch je opravdu mnoho), kteří hledají někoho, koho kdysi znali, kdo žije daleko od nich a rádi by se o něm dozvěděli i co nejmenší zprávu.

A v tomhle je virtuální stopa nedocenitelná. Mnoho lidí díky této stopě našlo své bývalé kamarády, své studentské lásky či dokonce své ztracené příbuzné. Stačilo chvíli hledat a…

Proto bych nebezpečí virtuální stopy tolik nezveličoval. Představte si, že si opravdu chráníte své internetové soukromí a víte, že vás nikdy nikdo na netu nenajde. A přitom zrovna vás hledá někdo, koho byste zase rádi někdy viděli!

Vím, že problém s vyhledáváním známých na netu brzy skončí. Dnes už si lidé nevyměňují poštovní adresy, ale adresy meilové a jsou neustále v kontaktu díky mobilům a sociálním sítím. Jenže ještě nedávno to tak nebylo.

A tak díky virtuální stopě (otištěné na facebooku, serveru Lidé.cz či Spolužáci.cz) našlo mnoho virtuálních stopařů někoho, kdo na své nalezení vlastně čekal. I když si to onen „nalezenec“ nikdy nepřipouštěl.

Přiznávám se k tomu, že i já jsem ten virtuální stopař. Hledám lidi, kteří nějak zkřížili můj život v druhé polovině osmdesátých let (a začátkem let devadesátých) a nějak jsem na ně ztratil kontakt. A dost jsem jich našel! A budete se divit, nikdo z nich neproklínal virtuální stopu, díky které byli nalezeni.

Není stopa jako stopa, některá může stopovanému zlomit vaz a některá mu může pomoci zjistit to, že i stopař to s ním může myslet dobře. Býti vystopován, neznamená býti zničen! A kdo má čisté svědomí, ten se virtuálnímu vystopování nebude nikdy bránit.

Tento týden jsem díky virtuální stopě našel někoho, koho jsem už dlouho hledal. A chci za to virtuální stopě poděkovat! A myslím si, že se najde poděkování i na druhé straně. Přeji hezký večer