Tak nám začal nový školní rok,
naše ratolesti se rozloučily s prázdninami (a bohužel i s létem)
a znovu zasedly do školních škamen. Skončily radovánky a začaly
povinnosti...
U nás se to rozjíždí celkem zvolna, mladší syn dostal seznam věcí, které bude ke svému vzdělávání v osmém ročníku Základní školy potřebovat, už s předstihem a tak byl už v průběhu prázdnin náležitě vybaven a teď se to jen dolaďuje. Starší syn nastoupil do prvního ročníku školy střední a tamní učitelé jsou zatím rozumní a pro nás, myslím tím rodiče, plánují nákupy školních pomůcek velice ohleduplně.
Vrátím se ale k tomu dolaďování stavu, pro osmou třídu nezbytných, školních propriet. Kluk přinesl dvě učebnice, asi na angličtinu (nevím, tomu jazyku nerozumím) a vyslal nás k nákupu obalů. A tady se ta zářijová selanka poněkud zadrhla. Všichni to znáte, sešity a učebnice musí být obalené (jednak proto, že školáci jsou čuňata a taky to lépe vypadá) a pro tento účel se prodávají obaly. Prvňáčci mívají obaly barevné, občas s obrázkem a pokročilejší studenti preferují čiré obaly, pokud možno bez pokémona. Jenže, vyrábějí se obaly na všechny formáty učebnic? Já myslím, že ne...
Což o to, my ve svých školních letech jsme nedostatek obalů řešili odíváním Slabikářů a učebnic Branné výchovy do jednobarevných balících papírů, ale zkuste to dnes navrhnout školákovi! Myslím, že by jste moc neuspěli. A tak jsem musel vykonat okružní plavbu po obchodech, za účelem získání obalů na dvě učebnice...
Je to marné, obešel jsem několik papírnictví, několik obchodů se školními potřebami a všude to dopadlo stejně. Ochotné prodavačky se snažily seč mohly, zkoušely zapasovat ony nestandartní učebnice do standartních obalů i do obalů univerzálních (i tento zázrak existuje) a nic! Vždy něco buďto chybělo, nebo přebývalo... Vždy to skončilo neúspěchem a vždy jsem dostal radu, ať to zkusím v tom velkém papírnictví v... Vždyť je to jedno, nebudu dělat reklamu obchodu, se kterým mám jen jednu (byť negativní) zkušenost.
Takže jsem tam dorazil, obchod který mi doporučilo milion prodavaček obsluhujících v daleko menších prodejnách stál přímo přede mnou. Bylo půl deváté ráno a a oni otevírali v devět. Nu což, počkám si.. Hlavně, že dostanu co potřebuji! V devět se otevřely dveře a já vstoupil do ráje všech zásobovačů různých úřadů či soukromých kanceláří. Ukázal jsem paní prodavačce knihu, kterou můj syn potřebuje obalit a ona ji kupodivu vůbec nezaujala. "Obaly jsou vzadu!" odsekla a ukázala neurčitým pohybem někam na druhý konec prodejny. Vypravil jsem se proto určeným směrem a začal hledat ono vysněné zboží.
Zprvu to nešlo, bloudil jsem mezi sešity, sešívačkami, pravítky či novotou vonícími šanony a zdálo se mi, že prodavačky se mým počínáním docela baví. Ale nakonec jsem to našel, byl to pohledný regál k prasknutí napěchovaný průhlednými obaly, stačilo jen sáhnout po tom pravém. Jenže který to je? Naštěstí se hned vedle regálu nacházel stůl, na kterém jsem si mohl zboží vyzkoušet. Vytáhl jsem učebnici a začal lícovat...
Ne, nemohl jsem to najít! Po chvíli jsem ztratil přehled o tom, z které hromádky jsem zkoušený obal vzal a na kterou jej mám vrátit, ale neustával jsem! Asi po deseti minutách jsem překopal všechny obaly a nikoho to vůbec nezajímalo. Naposledy jsem přehlédl tu spoušť a vydal jsem se zpátky k pokladně. "Nenašel jsem to!" nahlásil jsem popravdě paní prodavačce. "To je normální, většinu obalů už nemáme!" kontrovala paní pokladní a jemně mi naznačila, že už ji nezajímám. "Kupte si nějakou fólii a zabalte to do ní!" dala mi ještě radu na závěr a já poznal, že dnes už určitě žádný obal kupovat nepůjdu... Přeji hezký den.
