Není klaun jako klaun, aneb Jak jsem přišel ke strachu z klaunů

Psal se rok 1977 a v našem městečku zakotvil malý cirkus. Bohužel pro mně... Netušil jsem, že ve mně propukne coulrofobie.

Určitě to všichni znáte, přijede několik maringotek, několik náklaďáků a na volném prostoru postaví stan. Nemyslím tím ten stan ve kterém spíme v autokempu, ale obří plátěný dům do kterěho se vejde ochočený slon a více než sto diváků, kteří se na něj příjdou podívat.

A podobná karavana dorazila i k nám. Na volném place za bývalým kulturním domem vyrostlo šapitó a samozřejmostí bylo to, že se na představení dostaví celá místní honorace. Jenže ta honorace nebyla zase tak početná a tak zbylo dost míst i pro obyčejné občany. Vlastně pro děti, ke kterým jsem tehdy patřil. Jejda, to byla krásná doba...

Bylo mi přibližně sedm a poprvé jsem viděl opravdový cirkus. Po manéži se proběhlo pár koní a nějaký artista vyšplhal na nějakou tyč a potom skočil dolů. Nic se mu nestalo a to bylo asi to, co jsme měli vidět...

A potom to přišlo. Do manéže nakráčel někdo, kdo v tu chvíli ovlivnil můj další život. Do manéže nakráčel klaun a...

A udělal ze sedmiletého kluka terč posměchu pro spolužáky a hlavně pro spolužačky. A dokonce o tom věděly i holky ze školky, kterým bylo přibližně pět let. To bylo tehdy, dnes je jim asi padesát a určitě si o tom ještě dnes po večerch povídají..

Onen klaun se rozhodl, že vytvoří živé sousoší. Vybral si k tomu několik lidí z publika a já byl jeden z nich. Postavil všechny vedle sebe a mně nechal kleknout. A potom vysvětlil publiku to, že ti stojící se sice nakrmili luštěninami, ale jen mé střeva to nezvládly a že se za to omlouvám...

Může se někdo divit, že se v tom sedmiletém klukovi rozvinula coulrofobie? Že se bojí i při sledování filmu o šesti medvědech s Cibulkou? A nedejbože, že by se podíval na Cirkus v cirkuse? Ale v něčem je to dobré, když vidí ceny vstupenek do cirkusu, tak ví že ušetří. Do cirkusu prostě nepůjde, co kdyby tam byl zase klaun. A on tam bude! Možná ale ztrapní někoho jiného, než sedmiletého kluka před Zuzkou, Alenou, Ivetou, Simonou, Martinou, Evou...

Přeji všem hezký den a usmějte se prosím, úsměv prý prodlužuje život!

Autor: Pavel Nitka | sobota 20.4.2024 21:05 | karma článku: 12,85 | přečteno: 335x