Tak nám ve středu Slováci porazili ty nenáviděné Rusy. A udělali tím velké části českého národa obrovskou radost…
Já vím, že přicházím s křížkem po funuse, ale jinak to nejde. Díky pracovním povinnostem jsem se dostal k počítači až o víkendu a teprve teď jsem měl dost času na důkladnější přečtení zpráv za celý pracovní týden a taky na prostudování navazujících diskusí. A že je co číst…
Já tady raději pominu zprávy a diskuse o vraždě britské poslankyně, protože o tom na rozdíl od všech diskutérů nemám dost informací a taky je mi z některých názorů docela špatně. Takže si nebudu kazit víkend a vrhnu se na něco jiného. Na fotbal…
Jak jste si už jistě stihli všimnout, tak začal evropský šampionát v nejpopulárnějším kolektivním sportu planety. Dokonce i naše malá republika má na této akci své zastoupení, protože i naši krásně učesaní frajeři si vykopali v kvalifikaci (na úkor Holanďanů) svou účast.
Já vím, v ulicích to moc poznat není, protože vidět auta ozdobené vlajkami je složitější než při mistrovství hokejovém, ale nějaký odvazník se občas najde. Ale to jsem kapku odbočil a je třeba vrátit se k věci.
Takže jak jsem již napsal, Slováci ve středu po docela solidním výkonu porazili Rusko 2 : 1. A porážka nenáviděných rusáků se projevila i na našich netových diskusích. Už zase to byli bratři či bratia, a sympatie k národu, který po dlouhá desetiletí sdílel společný stát s námi, přímo stříkala z počítačových monitorů a displejů chytrých mobilů. Vždyť jsou to přece naši bratři…
Ale v ten samý den zase něco provedl náš ministr financí. Nebo něco jen prohlásil, ani už nevím. On totiž pořád něco provádí, nebo prohlašuje. A diskuse na stejném serveru, jako byla ta o potupení těch putinovců, se radikálně otočila. Najednou jsme bratry Slováky zavrhli. Už to nebyli bratia, ale obyčejní pasáčci ovcí, severní Maďaři a pan ministr čobol, který by měl odtáhnout zpátky do té zaostalé země na východě.
Já se nebudu zastávat šéfa státní kasy, protože k tomu nemám žádný důvod. Snad jen ten, že se mi nelíbí označování jeho voličů jako koblížkáři, protože si nedovedu představit jediného člověka, který jej volil jen proto, že dostal zdarma koblížek. Ale to sem taky nepatří. Ale musím se zastat Slováků.
Já prožil ve federaci dvaadvacet let a dodnes jsem se z jejím rozpadem nesmířil. Pro mě to jsou bratři (a samozřejmě taky sestry) pořád. A je mi jedno, jestli právě porazí ve fotbale Rusy, nebo některý z jejich politiků (a je jedno, jestli svou politickou živnost provozuje tady či u Dunaje) provede něco, co mně i vytočí. Já jsem prostě pořád Čechoslovák a už jím zůstanu.
A to je všechno, více k tomu nemám. Děkuji všem, co dočetli tenhle blábol až do konce a přeji krásný zbytek víkendu.
