Nebyl jsem v jiskrách, nebyl jsem pionýr a mám modrou knížku...

A taky jsem měl několik dvojek z chování a dokonce se našla i jedna trojka! Vždyť já byl vlastně odbojář!  

Začalo to už v první třídě Základní školy. Bylo mi šest a už tehdy jsem nevěřil tomu, co nás soudružka učitelka učila. Kolem nástěnek na chodbách naší školy jsem chodil jen z nutnosti a tomu co tam psali (vlastně malovali, jelikož jsem ještě nebyl ve čtení moc zběhlý) jsem samozřejmě nevěřil. A někdy, když se nikdo nedíval, jsem na toho plešatého pána i plivnul!
A když se ve druhé třídě spolužáci hlásili do Jiskřiček, tak jsem zůstal svůj a nevstoupil jsem! Pochopil jsem, že za aktivitami které v jiskrách provozovali (malování, zpívání, výlety) je jen hnusná komunistická propaganda a tomu já přece nepodlehnu!
Když mí spolužáci, někdy okolo čtvrté třídy vstupovali do Pionýrské organizace, měl jsem pro ně jen slova pohrdání! Copak jsou všichni tak hloupí? Copak si myslí, že v nějakém přírodovědném,vlastivědném či mysliveckém oddílu,  neslouží těm zpropadeným komunistům? Ještěže jsem byl tak uvědomělý a nemusel jsem se učit vázat ten rudý šátek.
A taky jsem si nedopisoval s žádným pionýrem z toho zaostalého SSSR...  Odmítl jsem to hned, když mi to bylo nabídnuto! Přece se nebudu bavit s nějakým bolševikem! A taky jsem několikrát rozbil obraz prezidenta a jednou jsem hodil mokrou houbou po nějakém čestném občanovi našeho města, který k nám přišel na besedu. Vždyť to byl voják Rudé armády, která k nám do městečka přišla ve čtyřicátém pátém loupit a znásilňovat! A byl to RUSÁK!!!
Na střední škole jsem odmítl vstup do SSM, protože to bylo proti mému přesvědčení! Co na tom, že se má třídní čertila a chtěla mne vyloučit ze školy! Já si za svou pravdou stál!
A nakonec ta vojna! Přece se nebudu plazit před nějakým zeleným trotlem a už vůbec nechci přísahat věrnost nějaké té socialistické společnosti! S tím se musí něco udělat! A tak mí rodičové použili všechny páky a na OV KSČ zapojili všechny své známé. Ti zkorumpovali pár vojenských felčarů a zařídili mi modrou knížku! A co ti mí spolužáci? Ti kteří nosili odznáček jiskřiček, rudý šátek či svazáckou kravatu? Pokud neměli dřevěnou nohu či skleněné oko, tak narukovali... Dobře jim tak. Měli mít známosti.
Tak se dívám na to, co jsem právě napsal a myslím si, že by to mohl být docela dobrý životopis! S takovým CV bych mohl kandidovat i na prezidenta! Nebo alespoň na celebritu... Jen se nechám vyfotit nahý a pozvracím nějaký ten policejní vůz. Přeji hezký večer.