Musíš za svou pravdou stát! Není to divné?

Znáte tu super písničku Spirituál Kvintetu, "Za svou pravdou stát"? Ale když se nad tím zamyslíme, napadne nás: Co je to vlastně pravda? A jak ji poznáme?

Několik citátů:
„Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu. Proto se děti bijí, blázni zavírají a filozofové nechápou.“ Niccolo Paganini
„Trestáme děti, když lžou, ale hrozně je mlátíme, když řeknou pravdu v nepravý čas.“ Oldřich Fišer
„Pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá.“ Lao-ć
„Lež se stane pravdou jen tehdy, když jí člověk chce věřit.“ Japonské přísloví
Pravda bolí, vítězí, možná má i delší nohy než lež, ale hlavně... Pravda je jen jedna! Tak jak potom můžeme stát za svou pravdou proti někomu, kdo zase stojí za tou svou? Vždyť to je strašný protimluv. Moje pravda, naše pravda, jejich pravda... Kde se najednou bere tolik pravdy? Vždyť pravda je jen jedna a ty ostatní jsou samozřejmě lži! Nebo alespoň vědomě či nevědomě šířené nepravdy.
Já si myslím, že by si člověk měl stát za svým názorem (ale to by se v písničce asi moc nerýmovalo a nezní to tak úderně), ale výraz "Má pravda" je vlastně tak trochu nesmysl...
Ale ani to bezhlavé stání si za vlastním názorem, není tak bez chyby. Vlastní názor na danou věc bychom si samozřejmě vytvořit měli, ale nikdy bychom jej neměli prezentovat bez toho, abychom si ověřili dostupné informace z více, na sobě nezávislých, zdrojů. V dnešní době, kdy jsme doslova zavaleni informacemi, není těžké si po přečtení jednoho či dvou článků vytvořit vlastní obraz a vůbec si neuvědomit, že je to obraz pokřivený někým, kdo je na to školený...
Proto se z našeho názoru nikdy nesmí stát dogma! Musíme být připraveni na to, že pod tíhou dalších informací se může náš názor změnit a hlavně musíme být schopni a ochotni uznat svůj omyl. Pokud to umět nebudeme, budeme pro ostatní lidi za hlupáky a náš boj za svou "pravdu" (vlastně za svůj názor) se stane směšným...
Ale co dělat, abychom nebyli za blbce? Je to jednoduché, stačí si o daném problému něco přečíst, potom si udělat vlastní názor a svěřit se s ním někomu, komu důvěřujeme a kdo je ochoten objektivně náš názor posoudit. Jeho zpětná vazba je opravdu důležitá a na ní záleží jak svůj názor upravíme (pozor upravíme, nikoli změníme). Bylo by lepší vypozorovat zpětnou vazbu u více lidí a teprve potom  svůj názor veřejně ventilovat!
Hlavně musíme za každých podmínek zůstat objektivní. Potom se náš názor nejvíce přiblíží pravdě a jako blbce nás uvidí jen ti opravdoví blbci... A to zase tak moc nevadí. A konečně si můžeme za svou "pravdou" (za svým názorem) bez výčitek stát! Přeji hezký den
P.S. Omlouvám se za filosofování, zvláště když nejsem filosoficky vzdělán.