Můj poslední školní výlet aneb Jak to ti lidé mluví?
Čtyři roky střední školy uběhly jako voda, studenti se změnili z vyplašených osmáků v bandu nekontrolovatelných dospěláků, maturitní tablo bylo vystaveno, autor tohoto blábolu propadl z ruštiny, maturita se blížila, ale naši třídní stále neopustila odvaha...
Donutila totiž své ovečky k návštěvě deseti oper, jednoho baletu a čtyř prvomájových průvodů! Vybrala „na pokutách“ asi tisíc tun starého papíru, donutila Pavla Nitku chodit do tanečních, naučila své studenty tomu, že učitel je na ho..., že stačí rozdat učebnice a potom zkoušet, dosáhla stoprocentní angažovanosti své třídy v SSM (pohrůžkou) a tak se nemusela bát nějaké mezinárodní ostudy.. Vzala nás do Maďarska...
Psal se květen roku 1988 a před školou zaparkoval zájezdový autobus. Autobus který měl naši, dosti podivnou, skupinu odvézt do Budapešti.
Celý výlet byl naplánován na čtyři dny, ale jen jeden z nich byl určen k návštěvě maďarské metropole. Zbytek probíhal na Slovensku. Myslím si, že už naše první noc v hotelu v Rimavské Sobotě, musela našemu pedagogickému doprovodu připomenout, že si vzali velké sousto! Jen se divím, že se tam nikdo nezabil.... Když opilí studenti přelézají z balkónu na balkón v sedmém patře...
Další noc byla v kempu na Jahodníku... Možná to někdo zná! Západní Slovensko, Pezinok, Modra... Nebudu to rozebírat! Byla to ostuda, která se může dostat i do čítanek! Ale až za dvě stě let...
Třetí den nás konečně odvezli do toho Uherska! První zastávkou byl přechod Bratislava-Rusovce. Celní a devizová prohlášení byla vyplněna dobře, naše pasy byly platné, výjezdní doložky (to byla taková specialita, kterou vydávali k občanskému průkazu místo pasů) byly taky skoro všechny v pořádku... Jen jeden spolužák si vyřídil doložku k občance, kterou poté někde vyhodil (tu občanku)... A tak to nesedělo, ale přesto ho k našim (tehdy našim) jižním sousedům pustili.
A už jsme tam byli... Byli jsme v socialistickém kapitalismu! Cestou do Budapešti jsme se zastavili ve městě Tatabanya. A tam jsme viděli poprvé hypermarket! Obchod, kde bylo všechno! Jeden velký sál a v něm čokolády, žvýkačky, batérie do magneťáků, kazety do magneťáků a dokonce i ty magneťáky! Prodávali tam trička, kalhoty, šampóny, mýdla, maso, zeleninu, boty... A dokonce měli i vlastní igelitky!!!
A potom přišla Budapešť. Každý z nás dostal malou cedulku s nápisem „Keleti-pu“, abychom věděli kde parkuje náš dostavník a vyrazili jsme do víru metropole... Obrovského města, kde nikomu nerozumíte!
Nápisy na obchodech byly sice psány latinkou, ale i kdyby to bylo čínsky, tak to vyjde nastejno! Nebylo se čeho chytit. Ale to nám vůbec nevadilo... Procházeli jsme obchody, kde prodávali desky AC/DC, Iron Maiden, W.A.S.P, KISS, nakupovali jsme kulaté žvýkačky a spolužák dokonce koupil pro svou holku kalhotky se zipem! Jen byl vyděšený z toho, že maďarská prodavačka v textilu mluví slovensky a rozuměla všemu co při nákupu řekl... I ona se trochu červenala.
Ale nastal čas na malé občerstvení. Přivezli jsme si pár „lahváčů“ a usadili jsme se na lavičku v parku. Místní policie tam byla asi za deset minut! Jen netuším, proč se budapešťské parky tak podobají zahradám mateřských školek! To neznají ploty? U nás bych si určitě nešel vypít pivo, na dvorek mateřinky!
Náš „maďarský“ den se blížil ke konci a my chtěli ochutnat místní pivo. Usadili jsme se v obrovské restauraci ( vypadalo to, jako by jste si sedli doprostřed spartakiádního stadiónu) a čekali na číšníka. Asi po půl hodině nás našel a zeptal se co si dáme. (Možná se ptal na něco jiného, ale kdo z nás mu rozuměl?) Zeptali jsme se na cenu piva (pomocí česko-maďarské konverzace) a když jsme zjistili, že pivo stojí stejně, jako bude u nás stát za dvacet let, tak jsme si jedno objednali.
Přinesli nám láhvový „Světovar“... Ten den (a vlastně nikdy) jsem maďarské pivo neochutnal.
Ale přesto jsem si přivezl spoustu věcí: Kulaté žvýkačky, tričko „King Diamond“, cigarety bez filtru (lepší než Startky), vakuově balenou čabajku, odznak s nápisem „NO AIDS“, tříbarevnou zubní pastu a jízdenku z metra... A taky spoustu nezapomenutelných zážitků.
Věřte mi, že pohled na noční Budapešť z Rybářské bašty, dostane i nejzatvrzelejšího puberťáka! Ty miliony světýlek jsou prostě boží... Žvýkačky dostala má sestra, z trička jsem vyrostl (a to řádně), cigarety jsem rozdal, čabajku (vezl jsem ji svému tátovi) jsem sežral už cestou domů, odznak jsem někde propil, zubní pastu jsem prohrál v kostkách a tu jízdenku? Nevím, ale bojím se, že dopadla nejhůř...
Ale ta vzpomínka na noční velkoměsto.... Ta mi tak nějak zůstala! Je to už třiadvacet let a stále to vidím. A dodnes jsem vděčný za to, že jsem mohl strávit část posledního školního výletu právě v Budapešti! I když jsem tam nikomu nerozuměl... Přeji hezký večer a koukněte se tam někdy! Stojí to za to!
PS. Až tam pojedete, nepijte láhvové pivo na zahradě mateřské školy! Nedělá to dobrý dojem...
Pavel Nitka
Není klaun jako klaun, aneb Jak jsem přišel ke strachu z klaunů
Psal se rok 1977 a v našem městečku zakotvil malý cirkus. Bohužel pro mně... Netušil jsem, že ve mně propukne coulrofobie.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...
Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce
A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!
A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...
Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci rozhodují o podmínkách prodeje některých lehčích drog
Přímý přenos Politici rozhodují o tom, zda umožní za pevně daných podmínek prodej některých lehčích drog jako je...
Zkouška z češtiny? Proti dřívějšku to byla dávačka, hodnotí maturanti
Studenti posledních ročníků maturitních oborů v pátek ráno znovu usedli k písemné části společné...
Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Prodej chaty v Horních Guntramovicích, okr. Opava
Budišov nad Budišovkou - Guntramovice, okres Opava
2 400 000 Kč
- Počet článků 685
- Celková karma 13,62
- Průměrná čtenost 1629x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů