Mediální šašci aneb Proč se tak bavíme slovními úlety politiků?

Ničivé zemětřesení na Haiti, které si vyžádalo na 200 000 obětí, vyvolal podle venezuelského prezidenta Huga Cháveze test americké tektonické zbraně. To je věc! Musíme se smát!?

Je moc dobře, že i tomto globálním světě máme nějaké nepřátelské politiky, můžeme se opíjet koktejlem vlastní bezchybnosti a sledovat jak hloupí jsou naší nepřátelé...

Je moc dobře, že vůbec máme nějaké nepřátele, jinak bychom se vůbec nepobavili! Vždyť všichni diktátoři jsou vlastně omezenci, kteří by nezvládli ani naší osmiletku! Řídí svou zemi, týrají obyvatelstvo a baví svět svou omezeností a svou absolutní neznalostí čehokoli co je IN...

Bavíme se knihou Muammara Kaddáfího, žasneme nad kultem osobnosti turkmenského (už zesnulého) šéfa Saparmurata Nijazova, který přejmenoval dny v týdnu podle jmen svých příbuzných (těch bylo moc a tak podle nich pojmenoval i měsíce), smějeme se účesu Kim Čong-ila a tomu, že je jeho otec Kim Ir-sen i po smrti stále prezidentem...

Bavili jsme se při Saddámových prohlášeních o neporazitelnosti Irácké národní gardy a popadáme se za břicho při tiskových konferencích Usámy Bin Ládina... Pohled na afghánského mudžáhida, jedoucího na oslu se samopalem v ruce, nás utvrzuje o naší jedinečnosti...

O co vlastně jde? Jde o to, aby ti špatní dostali nálepku úplných ignorantů a my se cítili jako výkvět společnosti... Média ukáží nepřítele jako úplného vola a tím zvednou sebevědomí svým čtenářům (divákům, posluchačům)... Nevím, jestli ve Venezuele taky píší o částech projevů našeho prezidenta a tamní blogeři ho potom rozeberou do poslední kravaty...

Ale necháme mezinárodní politiku a koukneme se domů. I zde máme nepřítele! Na rozdíl od politiky mezinárodní (kde máme jednotného soka) se ve vnitropolitickém dění dělíme na čtyři základní tábory. Tábor pravicový (co řekne Paroubek a Rath je směšné), tábor levicový (co řekne Klaus a Topolánek je směšné), tábor nezúčastněný (co řekne Paroubek, Rath, Klaus, Topolánek, Sobotka, Zeman, Svoboda a Kníže je směšné) a tábor znechucený (co řekne politik je blbé)...

A podle toho se chovají i média... Jeden deník hledá nesrovnalosti ve větách pravicového politika a ukazuje jej veřejnosti jako totálního blba, jiný deník to dělá úplně stejně, jen vymění politiky a čtenáři šílí!!! Zvláště dnes, když se i oni mohou vyjádřit k problému v internetových diskusích..

A tak už nepotřebujeme televizní estrády, už nepotřebujeme scénky, které produkovali mistři jako pan Menšík, Sovák či Horníček.... Stačí nám najít ten správný server (správné noviny, správnou televizi), kde nám ukáží kdo je nepřítel a jaký je to vlastně blb!

A tak se budeme smát svým nepřátelům, budeme nadšeni ze své inteligence a.... A budeme nemile překvapeni. To se týká všech, ať to jsou paroubkovci, topolánkovci, havlovci, zemanovci či kalouskovci! Nepřítel, pokud to vůbec je nepřítel, může překvapit! On to totiž nemusí být takový blb, jakého vám cpou média! Myslím, že i ten Hugo z Venezuely ví proč řekl onu blbost, nad kterou se všichni tak bavíme... Určitě to nebude jeho malou inteligencí!

A teď trochu vážně, pokud budeme hodnotit nějaké věty vyřčené politikem, musíme je přiřadit i k dalším větičkám, vysloveným tímto politikem ve stejném projevu! Potom možná pochopíme o co politikovi šlo (o co mu jde víme všichni), že ta věta které se všichni smějeme, nebo nás rozzuřila byla myšlena jinak a on je pan Rath (Paroubek, Klaus, Filip, John) vlastně sympaťák...

Ale to nejde... Člověk potřebuje nepřítele a moc rád si přečte, že jeho nepřítel je blbec... Přeji hezký večer!

PS: Omlouvám se všem, kdo si myslí, že tento článek oslavuje diktátory, teroristy, nezávislé novináře a Martina Bursíka... Na toho jsem nějak zapomenul....