Mé dětství s Michalem Davidem

Přiznávám i bez mučení, že mým oblíbeným zpěvákem byl Michal David! A jeho "Nenapovídej" či "Proč právě já", byly mými oblíbenými hity!

Bylo mi přibližně jedenáct či dvanáct let a holky ve škole se právě zbláznily do Michala Davida. Bylo to pár měsíců před tím, než vypukla ta mánie se sbíráním barevných plastových „céček“ a krátce před tím, co do Tuzexů vtrhl maďarský inženýr Rubik, se svou magickou kostkou.

Na našem gramofonu se pořád dokola otáčely SP desky s písničkami tohoto zpěváka a já se domníval, že když se mi Míša Davidů bude líbit, tak se budu i já líbit holkám. No nestalo se, ale vůbec toho nelituji. Denně sem hned po návratu ze školy zapínal rádio a čekal jsem, zda na stanici Hvězda zahrají toho mého oblíbence…

Jenže ani slovenská „Zákruta“ či následující pořady se k tomu nějak neměly. A dokonce ani v televizi se Michal David moc neobjevoval, a když tak jen v TKM (Televizní klub mladých), kde se občas vyskytl v Hitšarádě. Ale ani tam nikdy nevyhrál, protože jej spolehlivě převálcovali pánové Kotvald s Hložkem a jejich „Holky z naší školky“ či „Bílá královna“.

Naši hudební scénu v té době ovládaly hvězdy typu Pavla Horňáka, Pepy Melena, Markéty Muchové či Arnošta Pátka. Ale díky slovenské televizi se k nám naštěstí začaly dostávat kapely, jako byl Elán či Tublatanka. Naštěstí pro mne, protože jsem se od písniček typu „Vejdem“ či“ Já ty pátky dobře znám“ dostal k něčemu dosti kvalitnějšímu.

Bylo mi už patnáct a já se ještě jednou k Michalu Davidovi vrátil. Probíhala poslední spartakiáda a já chodil do prvního ročníku střední školy. Takže můj cílový ročník byly holky které právě končily školu základní a ty cvičily v rajcovních trikotech spartakiádní skladbu, ke které jim pěl právě David. Ano, byla to Poupata!

Dovedete si představit, jak to vypadalo při nácviku na vítkovickém stadionu, kde jsem zastával místo praporečníka v „bráně borců“ a kolem mne těch holek několikrát denně proběhlo asi tisíc? A k tomu jsem poslouchal, že krásný úděl mají dnes…

Abych řekl pravdu, tak v té době jsem rádio moc neposlouchal a nějaké televizní estrády šly taky mimo mne, ale myslím si, že ani tehdy tam Michal David moc nevystupoval. Byla to doba Mekiho Žbirky či Dalibora Jandy a myslím si, že právě (zase) končili svou kariéru Olympici.

O to více mne udivilo, když jsem začal po roce 1989 číst, že Michal David byl v osmdesátých létech všude! Že to byla vlastně taková ikona socialismu a média nedala prostor nikomu jinému. Tak to je blbost, protože já jej v první polovině těch proklínaných osmdesátých let v éteru vyhledával a většinou nenašel!

Ale asi jsem přišel na to, proč se píše o tom, že v osmdesátých letech všude prudil ten kolotočář. Pokud totiž někomu někdo leze krkem, tak jako MD leze krkem mnoha svým odpůrcům, tak stačí aby se objevil v televizi jednou za týden, a dotyčný jej tam okamžitě vidí pořád! A to není jen případ výše zmíněného zpěváka, ale i dnes se najdou zpěváci, zpěvačky, herci i herečky, které někdo vidí jednou za čas, ale připadá mu to, že je vidí deset hodin denně.

Netuším, proč to odnesl právě Michal David a lidé jako Petr Kotvald, Stanislav Hložek, Pavel Horňák či Pepa Melen a Sagvan Tofi vyvázli s celkem čistým štítem. A proč je dělán ze strůjce některých těch normalizačních popových hrůz Františka Janečka vzorový podnikatel?  Ale nějaký ten obětní beránek se asi najít musel…

Z obdivu k Michalu Davidovi jsem sice vyrostl ještě na základce, ale ta štvanice na něj mi trochu vadí. On prostě dělal to, co jej bavilo a dosti lidem se to líbilo. Takže nevím, proč by zrovna on měl být ikonou normalizační popové muziky. Ty ikony přece zpívaly hlavně na festivalu politické písně v Sokolově a tam se on myslím moc neobjevoval. Přeji hezký den.

P.S. Loni jsem na jedné slavnosti narazil na jednu šílenost. „Michal David Revival“! A světe div se, toto vystoupení mělo obrovský úspěch a bylo jedno, jestli byly v publiku pubertální děti, vzorní čtyřicátníci či důchodci! Bavili se všichni a o to přece u zpěváků jde především. Kdyby se to nelíbilo, tak by to nedělali.

P.P.S. A hlavně, neberte to zase tak vážně, usmějte se a koukněte se z okna. Je léto a tak si jej užívejte, ať už s hudbou Michala Davida či Leoše Janáčka. Nebo se starými deskami AC/DC, jako to dělám dnes já…