A jaká je barva lavičky na rohu té vaší ulice a té ulice co se jmenuje… Jak se vlastně ta ulice jmenuje?
Všichni to určitě moc dobře znáte. Máte okolo sebe neskutečně mnoho všedních věcí, které vídáte každý den a přitom o nich vlastně vůbec nic nevíte. Vlastně je ani nepostřehnete, protože to tak nějak nepotřebujete…
Ale najednou se stane, že se vás někdo zeptá a vy začnete tápat. Umíte přesně popsat cestu k nákupnímu středisku u vás v obci a došli byste tam i poslepu, ale začnete si v hlavě tu cestu představovat a zjistíte, že ji vlastně vůbec neznáte. A přitom byste ještě před pár minutami přísahali, že na té cestě znáte každičký kámen. Neznáte…
Schválně, zkuste si to. Kolik schodů vede k vašemu bytu? Kolik oken má v přízemí dům na který denně koukáte z okna vaší koupelny? Kolikrát je na stokorunové bankovce napsaná její nominální hodnota čísly a kolikrát slovy? A je vaše jmenovka na domovním zvonku napsaná tučným či obyčejným písmem?
Nevíte to? Tak to se vůbec nic neděje. Jste prostě normální a váš mozek pracuje tak, jako má pracovat. Alespoň si to myslím, protože můj mozek tak pracuje a nepřipadám si nějak nenormální. I když občas…
Ale přesto bychom měli občas kouknout na barvu lavičky před naším domem, na tvar střechy blízkého nákupního centra či počet autobusů a tramvají, které odjíždějí ze zastávky, na které každý všední den jsme. Teprve potom můžeme říci to okřídlené: „Tak tam znám každý kámen!“
Přeji všem krásné Velikonoce a omlouvám se za článek, který není o Čapím hnízdě či o migrantech. A mimochodem, kolik komínů měl Titanic?
