Víte, kdo to jsou Vlaštovky? A
slyšeli jste už někdy o pirátkách z plachetnice "Amazonka"?
A co Jim Turner alias kapitán Flint, už jste doma?
Tento díl mého seriálku o knize mého srdce, by se spíše měl jmenovat "kniha mého dětství". Přesněji řečeno, knihy mého dětství... Britský spisovatel Arthur Ransome totiž o Vlaštovkách a Amazonkách napsal více knih, než paní Rowlingová o Harrym, Ronovi a Hermioně!
Celou sérii vyprávění o sourozencích Walkerových (Vlaštovky) a sestrách Blackettových, započal Arthur Ransome románem "Boj o ostrov" už v roce 1930. Děj umístil na jedno nejmenované anglické jezero a do hlavních rolí, mimo osádek plachetnic Vlaštovky a Amazonky, obsadil i fantastický ostrůvek o který obě posádky svedly urputný boj... Ale boj plně v regulích fair play a tak zde, na rozdíl od příběhů kluků z klubu Rychlých šípů, nikdo nezemřel.
John (kapitán), Zuzana (první důstojník), Titty (první námořník) a Roger (plavčík) jsou sourozenci, kteří tráví prázdniny u jezera a rozhodnou se tábořit na ostrůvku uprostřed, pro dětskou fantazii nekonečné, vodní plochy. Hned po přistání u břehů pustého ostrova však zjistí, že nejsou jeho prvními obyvateli. A záhy se seznámí se sestrami a pirátkami Nancy (v civilu Lily, ale piráti přece žádné lilie nebyli, to dá rozum) a Peggy Blackettovými, které si na ostrov dělají nárok.
Aby taky ne, vždyť bydlí na březích moře, které Ostrov Divokých koček omývá už mnoho let a táboří zde už několikáté prázdniny! Co se dělo potom už nebudu prozrazovat, ale určitě tušíte, že se z obou partiček stali nerozluční přátelé...
I v dalších knihách Arthur Ransome popisoval dobrodružství Vlaštovek a Amazonek, ať už na vodě či na suchu (Trosečníci z Vlaštovky, Holubí pošta), dokonce jeden díl umístil i do zimního času (Zamrzlá loď kapitána Flinta) a ke známým hrdinům přidal další sourozenecké duo, Dicka a Dorotku Callumovy.
Později napsal Ransome i díly, kde se vyskytly pouze Vlaštovky (Nechtěli jsme na moře) a právě nová dvojice Dick s Dorotkou (Klub Lysek, Velká šestka atd). Celkem napsal dvanáct knih, které se nějak vztahovaly k dobrodružstvím Vlaštovek či jejich kamarádů. Poslední díl série vyšel v roce 1947.
Nevím, jak moc byly knihy o dobrodružství party dětí ve své době úspěšné, ale troufám si napsat, že určitě byly! Myslím si, že kdyby tehdy byly stejné možnosti jako jsou dnes, určitě by byly stejně úspěšné jako ty příběhy ze školy v Bradavicích. A možná i úspěšnější!
Vždyť co si dnes mohou čtenáři vzít z příběhů o malém čaroději s jizvou na čele? Mohou jen snít o tom, že by MOHLI umět to co on, ale to je všechno! Určitě nepoběží na londýnské nádraží a nevrhnou se hlavou proti zdi, aby se objevily na nástupišti číslo devět a tři čtvrtě... Brzy zjistí, že mávat klacíkem (pardon, samozřejmě hůlkou) a křičet Wingardium Leviosa je blbost a učitelka matematiky se stejně nikdy nevznese...
Zato při čtení výše zmiňovaných knih, si mohli čtenáři dobrodružství nejen vysnít, ale i vyzkoušet! Vždyť v těchto knihách nebylo nic nereálného a dokonce i děti, které nemají to štěstí a nebydlí někde u jezera a už vůbec se nedostanou k plachetnicím, si mohou v těchto knihách najít to svoje dobrodružství... To které MOHOU zažít na vlastní kůži!
Prostě dobrodružství bez kouzel (Harry Potter), bez smrti některých hrdinů (opět Harry Potter a Rychlé šípy), prostě dobrodružství správně okořeněné romantikou a dětskou bezstarostností...
Ještě dnes si rád některou z těchto knížek otevřu a představuji si, jak kráčím po prkně na palubě hausbótu kapitána Flinta, jak mapuji Záhadné vody a jak vařím snídani nad ohništěm v táboře na Ostrově Divokých koček... Zkuste to taky, neprohloupíte! Přeji hezký den.
