Kniha mého srdce I aneb Já budu psát recenze!

Ve svých skoro čtyřiceti letech mám takovou malou slabost, pokud vidím v tiráži knihy zmínku o tom, že je dílo určené čtenářům od devíti let, tak čtu! A že toho přečtu!

Už dříve jsem napsal, že nejsem žádný literární kritik a tak nemám co rozebírat díla renomovaných autorů, ale při psaní včerejšího článku o Rychlých šípech jsem tomuto literárnímu žánru přišel na chuť. Mám tím na mysli recenze, už dávno recenzovaných literárních skvostů...

Nikdy bych si, vzhledem ke svému laickému postavení, nedovolil rozebírat knihu hned po prvním přečtení. Od toho tady jsou placení recenzenti, kteří se živí tím, že si něco jednou přečtou a potom to buď vychválí, nebo to (a to je častější) čtenáři předem pohaní a tím autorovi zaručí mimořádně velkou čtenost. Proto budu psát o knihách, které jsem přečetl už několikrát a ke kterým se vždy rád vracím.

Ono už to že čtu knihu poněkolikáté, svědčí o tom, že mi není lhostejná a že se mi líbí! To dá rozum, blábol bych si nečetl každým rokem znova a znova... Lidé čtou rádi, pořádají se dokonce různé ankety o nejoblíbenější knihu a knižních recenzí se denně objevují mraky. Dočítáme se, jak vidí tu a nebo onu novelu naše celebrity, jak vidí tištěný text erudovaní odborníci přes tištěné texty a jaká literární postava se líbí čtenářům... Tedy vlastně těm, pro které jsou knížky psány. Někdo se ztotožní s hrdinou, někdo s antihrdinou a ředitel nakladatelství si mne ruce.

Já se však neztotožňuji s žádným s hrdinů (to neznamená, že mi není nikdo sympatický), ale přemýšlím o tom, jaké by to bylo býti novým hrdinou příběhu. Někým, kdo sice moc nezasáhne do pointy, ale zúčastní se děje a třeba i dobrou radou pomůže hlavnímu hrdinovi k touženému cíli!

A tak se stalo, že se výborně vyznám na Lincolnově ostrově, umím projít slepotou zasažený a bortící se Londýn, poslepu trefím ke srubu Dr. Vlacha, umím dostat ježka z klece a technické plány ponorky "Nautilus" mohu kdykoliv načrtnout i na toaletní papír. Při cestě k Jupiteru by si na mne nějaký počítač HAL určitě nepřišel a pouštní červi na Arrakisu budou při mé drezůře neškodní, jako ti červi které přinesl Milouš dědečkovi v tu nejnevhodnější dobu...

Takže se těšte, já se chystám popsat a rozebrat několik svých, velmi oblíbených knih a budu doufat, že jejich fanouškům se to bude líbit a že těmto knihám možná najdu i nějakého nového čtenáře. Radost mi udělá i jediný nový fanoušek Tajuplného ostrovu, Saturnina, Dne Trifidů, pana Auťáka, Duny, Pipi Dlouhé Punčochy či Trosečníků z Vlaštovky. A někdy kolem Vánoc vám napíšu, jak Ferda cvičil mraveniště! Přeji hezký den.