Když nevíte kudy kam, zeptejte se internetu. A tak se ptám...

Celosvětová síť sítí je plná různých rad či návodů, prakticky na cokoliv. A kupodivu se různé rady a návody dosti podstatně liší... Někdo poradí na kuří oko náplast a někdo jiný, amputaci dolní končetiny. Ale řešení tam určitě je.

Jenže jak si vybrat tu správnou radu? Co když si nějaký ten internetový poradce jen dělá ze svých, rady chtivých čtenářů jen legraci a svým zaručeným návodem je pošle někam do horoucích pekel? Co když ten zaručený návod na kvalitní čištění mikrovlnné trouby skončí rychlým výjezdem nejen dobrovolných, ale i krajských hasičů? A co když pár minut po aplikaci zaručeného přípravku proti kocovině, dorazí před váš dům rychlá záchranná služba, neřkuli rovnou havrani?

Ono to asi chce vědět, kde hledat… Jenže jak na to? Jak poznat to, že použití kopřivového zábalu na akutní apendicitidu je kravina? Jak poznat tu správnou a zaručeně fungující medicínu na ucpaný dřez? Já to třeba nevím a tak jsem se rozhodl, že se na dva své problémy zeptám tady. Čtenáři blogů na iDnes jsou jistě vzdělaní lidé a tak snad poradí…

Problém první bych pracovně nazval ARANAE. Pro čtenáře, neznalé jazyka Latinského, PAVOUK…

Před nedávnem si v mé vaně rozbil svůj tábor jeden z představitelů těchto členovců s osmi nohama a klepítky, do kterých údajně ústí vývod jedových žláz. Pochopte, že pro arachnofobika mého ražení je to dosti nepříjemný problém. Onen nezvaný host sice nemá tělo větší, než je pilulka celaskonu, ale nohy má asi půl metrů dlouhé. A má jich, jak jsem již výše zmínil, osm. K čemu mu proboha je tolik nohou? Tady se evoluce nechutně spletla! Osm noh má mít prasátko, šest zadních a dvě přední! To by bylo šunky…

Ale bohužel, osmi končetinami byl obdařen nový obyvatel mé vany. Několikrát jsem jej upozornil na to, že jeho přítomnost v mé sanitární keramice není vítaná a že by se měl odstěhovat někam jinam. Třeba k sousedovi, tam by mi tak moc nevadil. Ale vše bylo marné. A tak jsem po několika marných urgencích přistoupil k exekuci. Vzal jsem sprchu a nemilého pavoučka jsem spláchl do odpadu. Jenže...

Jenže za dva dny se ten osminožec vrátil a zaujal své místo na jižní straně vany. Opakoval jsem svůj splachovací pokus a poslal jsem jej zpět do odpadu. A ještě jsem jej poprosil, ať pozdravuje operátory v čističce odpadních vod. Možná je pozdravoval, neboť se vrátil až za čtyři dny. Zeptal jsem se proto svých přátel na facebooku a dostal jsem radu, abych zkusil horkou vodu. To je nápad, uvařím ho!

Nebudu vás napínat, ten squatter je zase zpátky. A tak prosím o radu tady. Má arachnofobie je totiž docela velká a tak ten pavouk ve vaně docela vadí. Víte, já trpím i coulrofobií, ale raději budu mít ve vaně klauna, než toho věčně se vracejícího členovce….

Svůj druhý problém bych pracovně nazval BRAMBOROVÝ KNEDLÍK. Do latiny to překládat nebudu….

Tady se nebudu zbytečně rozepisovat a půjdu rovnou k věci. Máme rádi k masu a zelí, bramborové knedlíky. Znám několik receptů, jak tuto přílohu připravit a všechny jsou opravdu chutné. Jenže…

Jenže stále nemohu přijít na to, jak z připraveného těsta uválet tu správnou šišku. Zřejmě dělám něco špatně. Vlastně hodně špatně… Prostě jen tak vezmu kousek těsta a na dřevěné podložce za pomocí rukou začnu válet. Nohama jsem to zatím nezkoušel. A on se po chvíli opravdu začne formovat úhledný váleček. Ale je tam to JENŽE. Ten váleček je totiž najednou dutý! Připadám si jako ve válcovnách, při výrobě bezešvých trubek. Prostě se tam uvnitř vytvoří bublina a totálně mi zkazí náladu.

A tak prosím všechny hospodyňky i hospo… No nevím, jak to správně napsat, aby to bylo genderově vyvážené. Prostě hospodyňky rodu mužského. Poradí někdo, kde dělám chybu? A prosím, nepište mi, že jsem debil, který neumí udělat knedlík. To už totiž vím…

Moc vám všem děkuji za případnou radu a ještě bych chtěl osvětlit jedno slovo. Coulrofobie je chorobný strach z klaunů…. Přeji hezký zbytek neděle.