Vlastně jsem si nevysloužil vůbec nic a když jsem sloužil to druhé léto, tak jsem si vysloužil dvojnásobek. Ale pal to lampasák....
Tak nám právě televize Prima vysílá, snad stou reprízu filmu „Copak je to za vojáka“ a já zase čumím... A čumím skoro stejně, jako když jsem na ten film čuměl poprvé. Tehdy to byla žhavá novinka a já v potemnělém kinosálu málem podlehl kouzlu ZVS (základní vojenské služby). Do zahájení této kratochvíle mi chyběly asi dva roky a já se nemohl dočkat, až budu na zelené sukno balit holky někde daleko od svých, daleko od domova.
Naštěstí mne to přešlo ještě před odvodem a to i přesto, že se na mne velice brzy vyvalila podobná agitka, tentokrát v podobě seriálu „Chlapci a chlapi“. Ale bohužel jsem se té čestné vlastenecké povinnosti nevyhnul a tak jsem velmi brzy po shlédnutí těchto vojenských audiovizuálních klenotů, mohl porovnat fikci se skutečností...
A nyní s odstupem času mohu být v tom srovnávání i objektivnější... Už dávno mi nestojí za zády poblázněný furťák, který nám vtloukal do hlavy taková moudra, že když má voják řádně vyleštěnou obuv, je řádně oholen a má prádlo složené do komínku, tak jej před atomovým výbuchem ochrání i ta nejnepatrnější terénní nerovnost, kupříkladu čerstvě navršená krtčí hromádka. Už mi žádný proviantní důstojník nezakazuje jíst čerstvé pečivo jen proto, že po čerstvém pečivu vojáka nadýmá a prdící voják je pro nepřítele snadněji identifikovatelný...
Takže už vím, proč mi sledování filmu „Copak je to za vojáka“ vůbec nevadí a jsem ochoten prominout scénáristům všechny ty nesmysly, kterými se to tam jen hemží. Protože i my, vojáci ZVS jsme se u toho filmu, v době kdy měl býti aktuálním, docela bavili a vůbec nám nevadilo, že se vlastně jedná o nábor nových lampasáků... Ten film nás prostě pobavil a neurazil. A když neurazil ani nás, kteří jsme v té době skládali pyžama do komínků a obden drátkovali parkety, tak si myslím, že to není zase tak špatný film...
U seriálu „Chlapci a chlapi“ je to však něco jiného. Tady se jednalo o opravdové popření jakékoliv tehdejší kasárenské reality. Tady jsme se mohli oprávněně urazit. I když nám to mohlo být totálně k ho...
Když se na to dívám dnešníma očima, tak se scénáristé (obou prvoplánově agitačních) filmu/seriálu vydali rozdílnou cestou. Když ve filmu pobavili a i právě sloužícím záklaďákům dopřáli trochu oddechu, tak v seriálu na... Nevím jestli to mám napsat. Ale já to napíšu.... V seriálu nasrali snad všechny kluky, kteří právě nedobrovolně sloužili své vlasti... A to se neodpouští ani po letech.
Když nad tím tak přemýšlím, tak ze všech těch vojenských filmů či seriálů, na tu mou vojnu nejlépe sedí film „Tankový prapor“. A to nejen proto, že i já byl tankista, ale proto, že vztahy mezi záklaďáky a furťáky byly v osmdesátých letech skoro stejné, jako v těch letech padesátých. Jen ti furťáci měli omezenější možnosti, jak svým nedobrovolným podřízeným zničit den, měsíc, rok, dva roky či zbytek života...
A film už pomalu končí, svobodník Kouba se ožení se sestrou svého velitele a pokud neumřeli, žijí ve vojenském výcvikovém prostoru dodnes. V kasárnách už to totiž nejde, většina z nich je už dávno vybydlená... Přeji hezký večer.
