aneb Dnes byl den perný a zítra bude štědrý! A ještě jedno aneb. Aneb jak se mi dnes vůbec nedařilo.
A začalo to tak hezky. Díky těm novým technologiím jsem hned po ránu zjistil, že mám vcelku dobré spojení do našeho krajského města a budu moci dokoupit dárky. Vždyť zítra stromek zazáří, zítra stromek zacinká... Takže hurá do víru nákupů!
Jenže s tím spojením do krajské metropole to nebylo tak horké. Vlastně to bylo neskutečně studené, protože autobus tak nějak vůbec nepřijel. A já si po padesáti minutách strávených na větrem bičované zastávce uvědomil, co je to to teplo domova. A taky to, co znamenaly rady mé babičky ohledně teplých ponožek v dobách adventních i poadventních...
Ale nakonec jsem se dočkal a jeden autobus přeci jen dorazil. Bohužel od jiné přepravní společnosti a tak jsme se nedozvěděli důvod svého promrznutí.
Konečně jsem dorazil do víru dění a jelikož jsem včera zjistil od svého tajnůstkářského syna co by opravdu chtěl najít pod stromečkem, navštívil jsem ten správný obchod. Potom druhý, třetí, čtvrtý... Ještě že jich máme v ocelovém srdci republiky tolik. A jak to dopadlo? Nesehnal jsem to! Ale na internetu je toho plno... To je mi však dnes platné, jako Leninovi hubertus...
A tak jsem vyrazil k domovu. Ještěže máme ty přestupní jízdenky a tak můžu skloubit jednu dvouminutovou jízdu tramvají a jednu patnáctiminutovou jízdu autobusem do jedné, hodinovou jízdenkou kryté jízdy. Jenže... Jenže jedna tramvaj mi díky červené na přechodu pro chodce ujela a tou další jsem tak nějak nechytil přípoj. Co se dalo dělat, alespoň jsem si mohl zajít na svůj oblíbený párek v rohlíku s tou fantasticky ostrou hořčicí, který dělají jen u svinovského nádraží.
Hot dog jsem dostal, ale... Slečna prodavačka se už asi viděla u zítřejší slavnostní večeře a tak jsem dostal párek s kečupem. Jsem v jádru dobrý a hodný člověk a tak jsem se nebouřil a svou svačinku jsem bez reptání přijal. A není to těmi Vánoci, já se takhle chovám i o Velikonocích, o masopustu, v první letní den i v den výročí SNP.
Konečně jsem se dostal domů, ale cestou od autobusu jsem se stavil na malý nákup do místního supermarketu. Koupil jsem dva balíčky jednoho mraženého polotovaru za 20,- Kč a doma jsem zjistil, že jeden z nich byl poněkud dražší a stál těch korun šedesát. Oni to tam ty prodavačky, při rovnání zboží nějak popletly... A já jsem tak hodný.
Ale už je večer a já si myslím, že zbytek dnešních úkolů mi vyšel. Salát je v ledničce, dárky jsou zabaleny a na mne už nefouká ten prokletý vítr. A mám okolo sebe více prostoru, než jsem měl dnes v obchodech či prostředcích hromadné dopravy. Vždyť já si dnes vlastně ani neužil, toho krásného předvánočního času! Díky své fobii z davu, jsem si ani nestihl přečíst ceny doplňkových služeb při prodeji kaprů.
Viděl jsem jen ceduli s cenou oněch šupinatců a ceduli s ceníkem, právě těch doplňkových služeb. A tam jsem přečetl jen první řádek. Stálo tam: ZBAVENÍ ŽIVOTA – 10,- Kč... Jak krásně Vánoční... Přeji hezké svátky.
P.S. Koupili jsme manželce a mamince (pro pořádek, je to jedna osoba) andulku. To už mohu napsat, neboť takový dárek se špatně schovává někde ve sklepě a pak se balí do ozdobného papíru a tak už sedí v kleci u nás v obýváku. Jen přemýšlíme nad jménem. A tak se ptám, poradíte nám? Ale musíte vycházet z toho, že my neuznáváme žádné Pepíky, Kubíky či jiná běžná ptačí jména. Pravda, měli jsme kdysi Vašíka, ale to byl modrý pták a jmenoval se po tom nejvyšším modrém... Náš nový ptáček (sameček) je zelený a já budu vděčný za každý (rozumný) nápad. Díky.
