Jsem nekuřák a alkoholik samotář aneb Zvítězil jsem

I když alkoholik, to je hodně přehnaný termín. Prostě si moc rád sednu do hospůdky, někam do rohu, a vychutnám si své pivko... A konečně jsem vyhrál!

Kouření v mé oblíbené hospůdce mi zase tak moc nevadilo. Vždyť v továrně je toho kouře daleko více a tavící pec zatím nikdo žádným zákonem z tovární haly nevyhnal. Ale co mi v hospůdce vadilo, byli lidé…

Jsem od přírody introvert a všichni okolo jsou mi tak nějak ukradení. Jenže já po práci moc rád zašel na pivko a… A světe div se, bylo tam lidí, jako apoštolů na orloji. Já vím, že je těch apoštolů jen dvanáct, ale chodí pořád dokola a tak je jich hodně…

Jenže já jsem samotář a mnoho lidí okolo mne dostává do varu. Asi trpím nějakou tou fobií, ale nemocenskou na to nedostanu. Po práci mám žízeň, mám rád pivo, hospoda je blízko, ale… Byli tam lidé…

BYLI! Už tam nejsou, protože sedí někde venku. Zákon, který měl chránit všechny nekuřáky v hospodách, v té naší hospůdce chrání jen mne. I když to asi mělo být jinak… Mne nechrání před kuřáky, ale před společností ostatních žíznivců…

Ještě před dvěma týdny jsem se bál, že mou oblíbenou hospůdku zaplní maminky s kočárky a místo kulečníku se postaví skluzavka, ale má obava byla zbytečná. Maminy nepřišly a já konečně poznal ráj na zemi.

Mohu si sednout kam chci, mohu si dovolit nadávat na co chci (třeba na….tady to fakt nejde.), nemusím být učesaný, můžu… Můžu skoro cokoliv, kdybych na to měl odvahu.

Já za zákaz kouření v hospodách nikdy nebojoval, ale naštěstí to někdo udělal za mne. Zákazem kouření v hospodách mi umožnili splnění mého snu. Konečně mám lokál jen pro sebe. Jen mne štve to, že na mne ta prdelatá servírka nemá čas. Kouří totiž venku s vyhnanými štamgasty.¨

Přesto se cítím jako vítěz. Ochránci práv nekuřáků mi zákonem vyhnali všechny ty otravné lidi z hospod a já si teď můžu samotařit, jak je mi libo. Mohu sedět v rohu hospůdky a relaxovat… Připadám si konečně jako někde v Tibetu.

Jen nechápu ten kyselý ksicht té prdelaté servírky. Že by jí chybělo to, jak jí ti zatracení (a ztracení) hosté plácali po zadku? Pokud tomu tak je, rád si taky plácnu… A pokud ji chybí tringelty, jsem ochotný desetikorunu denně oželet. To jsou průměrně tři stovky měsíčně a za to se dá u Vietnamce koupit hezká podprsenka.

Takže abych to shrnul. Konečně mám hospody jen sám pro sebe, jen se bojím toho, že mi těch hospod bude pomalu ubývat. Bude to jako s důchodovým systémem, kde nic není…

A už musím končit a vyrazit do nějaké prázdné hospůdky. Začala mi dovolená a tak si můžu samotařit, kde jen budu chtít. Přeji všem krásný zbytek pracovního týdne a přísahám, že tohle byl poslední blog o zákazu kouření v hospodách. A…

A usmějte se prosím, prý to prodlužuje život. Já si život zkrátím na zahrádce s cigaretou mezi prsty. A se zplodinami vznikajícími hořením cigaretového papíru a tabáku v plicích...