Ježek v kleci? Ne, ve spacáku!

Víte, jaké to je chodit na „vandr“? Jen tak se ráno probudit a nevědět, kde budete večer usínat?

O své cestě po západním Slovensku jsem psal už v článku o nejsilnějším kulturním zážitku . Ale chci popsat i noc která předcházela návštěvě filmového představení ve Višňovém.

Když na vandr, tak jedině vlakem! Brzy ráno jsme vyrazili z Ostravy „šourákem" do Přerova, tady jsme přestoupili na vlak do Bzence, kde nás čekal motoráček, který nás odvezl do Veselí nad Moravou. Z Veselí už odjížděl mezinárodní expres do Čachtic... Cesta i s přestupy trvala asi deset hodin, ale to bylo to poslední, co by nám vadilo. Horší bylo, že jsem v Bzenci dostal urputnou škytavku a nemohl jsem se jí zbavit!

Škytaje jsem nastoupil do motorového expresu který se rozjel směrem na Slovenskou Socialistickou Republiku. Už tehdy v naší federaci existoval takový malý Schengenský prostor a tak nás nerušili žádní celníci. Jedinou delší (asi hodinovou) zastávku jsme zažili v Myjavě. Zde náš železný oř doplnil palivo a my doplnili tekutý proviant. Bylo potřeba ochutnat místní pivo, neboť to byl hlavní cíl naší cesty. Zde jsem taky poprvé v životě viděl turecký záchod! Alespoň jsem při pozdějším sporu o Entropu věděl, o co se jedná! Stále jsem však škytal!

Do Čachtic jsme dorazili (kupodivu) na čas. Povečeřeli jsme v místní restauraci, která by sama o sobě vydala na samostatné pojednání. Bylo to několik malých místností, řazených paralelně za sebou, jako svíčky na Vánočním řetězu. Z každé strany byl výčep a uprostřed byla kuchyně. Když jsem si odskočil na záchod, tak jsem zabloudil.... Má bránice se však stále nekontrolovatelně zvedala a já stále škytal.

Po vynikající večeři, která se skládala ze smaženého sýru a několika piv, jsme začali hledat místo pro přenocování. Vyrazili jsme směrem na Čachtický hrad. Tam ale určitě nepřespíme, musíme si najít něco v lese. Jelikož bylo dost teplo, tak stačilo najít kousek rovného plácku, vybalit spacák a spát.

Konečně jsme to našli, svah byl mírný (asi 45 stupňů) a tak byl problém s noclehem vyřešen. Kousek od tohoto krásného „hotelu" byl i jabloňový sad a tak jsme před usnutím vyrazili na lov vitamínů. Po překonání plotu jsme se octli uprostřed sadu. Lidi, to nebyla jablka, všude kolem nás byly mraky meruněk! Po sedmi hodinách jsem konečně doškytal.

Slunce zašlo za obzor a my se uložili ke spánku. Pravda, kapku to po svahu klouzalo, ale s vědomím toho, že máme plné batohy meruněk se usínalo sladce. Příroda se však zachovala jinak, než jsme čekali. Nebylo nám dopřáno klidného spánku, neboť noční zvířena nemá ohled na klid pánů tvorstva. Začal to ježek, nevím zdali to byl ježek východní či západní, ale dokázal vytvořit obrovský hluk. A když se uklidnil, zalezl do spacáku mého kamaráda. Bohužel kamarád v tom spacáku právě meditoval.

I země byla nějaká neklidná. Jako by probíhalo nějaké lokální zemětřesení s epicentrem asi centimetr pod povrchem! My leželi v mraveništi, nějakého ohromného druhu lesních mravenců ! Naštěstí nekousali, ale snažili se nás odnést i s batohy někam na jih.

Ráno jsme nevyspáni odešli na hrad. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že tam lidé normálně přespávají, jsou tam rovná místa pro rozložení spacích pytlů a mravencům se tak vysoko nechce šlapat! Ale hlavně, že jsme měli ty meruňky, chléb totiž došel a játrovka s meruňkou je výborná snídaně! Přeji hezký den!