Ještě něco o inteligentním humoru

Musím se přiznat, že jsem ve svém minulém článku udělal chybu. Nějak jsem úplně zapomněl na to, že opravdu existuje druh humoru, který nemůže být jiný než inteligentní. Jde o satiru.

Teprve v diskusi pod článkem jsem si uvědomil, že opravdu existuje jeden druh humoru, který nemůže být nikdy hloupý a přestože (nebo právě protože) je vlastně postaven na tom někoho či něco zesměšnit je to humor nejtěžší. A protože je nejtěžší, tak by se o něj měli pokoušet jen mistři v tomto oboru.

Vrátím se zpět k beranicovému klipu docenta Putny. V diskusi jsem byl upozorněn na to, že tento klip byl brán jako satira a proto se pan docent nebál toho, udělat si ze svých oponentů legraci. Budiž, pan docent se toho nebál, ale nějak nepochopil jak má vlastně správná satira někoho či něco zesměšnit a zároveň upozornit diváky na něco, co satirik považuje za špatné.

Proto mi dovolte jeden malý příklad:

Jan Werich svého času na svých geniálních forbínách ukazoval národu co to opravdu ta satira je! Jednou vykládal panu Horníčkovi nějaký svůj sen a při tom řekl: „Takhle proti nebi se rýsovala taková obrovská stavba. Taková úžasná stavba. Ukrutná stavba. A z ní šla věž a ještě jedna věž a ještě jedna věž - a bylo to vošklivý!“ A lidé bouřili! Pochopili, co jim tento geniální satirik chce říci a satira splnila svůj účel.

Kdyby pan Werich satiru neovládal, tak se mohl vyjádřit i jinak, ale určitě by se nepokoušel něco či někoho zesměšnit, což si mohl dovolit právě jen při satiře. Mohl (a to MOHL berte opravdu obrazně, protože ve skutečnosti v té době vůbec NEMOHL) prostě jen na onu věc říci svůj názor. Mohl třeba říci: „Promiňte mi, ale mi se ta stalinská gotika moc nelíbí. A ten nový hotel, no ten co stojí na náměstí Družby, ten Internacionál, nebo jak se to jmenuje.  Ten mi prostě svou architekturou nesedí a podle mne nemá v Praze co dělat.“ Vidíte, zkritizoval by to, ale určitě by to nezesměšnil. Protože pokud něco chcete zesměšnit, tak to musíte umět!

A na to právě pan docent v beranici nepomyslel a pustil se do satiry i když toto umění absolutně neovládá! A tak se při pokusu zesměšnit své oponenty, vlastně zesměšnil sám. Představte si, kdyby byl pan Werich stejně kvalitní satirik jako pan docent Putna. Jak by asi vypadala to forbína? „V tom snu jsem viděl obrovský barák a ten stál na náměstí Družby. Měl věž a na ní ještě jednu věž a na hoře něco, jako ještě jednu věž. Bylo to hnusné, jako vlastně všechno co k nám z toho Ruska přišlo! Vždyť jste ten hotel Internacionál taky viděli, nebo ne?“ Vidíte v tom něco ze satiry? Já ano, pouze snahu něco zesměšnit! Jenže tentokrát za každou cenu.

Pan Putna mohl (a na rozdíl od Jana Wericha opravdu MOHL) říci svůj názor na předvolební kampaň i bez toho, že ze sebe bude dělat šaška a snažit se o něco na co nemá. Protože satira musí být trefná, inteligentní a hlavně nesmí být tak okatě adresná. A doručit něco na správnou adresu bez toho, aby byla ta adresa vidět, je to pravé kouzlo satiry. A ani beranice a ruský přízvuk satiru nedělají, pouze pomáhají k tomu, aby se z klipu stala ještě větší fraška. Přeji hezký den.