Já už budu hodná, budu umývat
nádobí, budu venčit Alíka a budu se i učit! Jenom mi dej ty
peníze, ať můžu poslat tu SMS! Vždyť on je tak slaďoučký.....
Moje učitelka Českého jazyka, nás už na základní škole upozorňovala na to, že psát formulku: "předem mého dopisu" je blbost, protože bychom dopis museli ukončit podobnou frází: "zadem mého dopisu". Já však toto pravidlo paní učitelky poruším a svůj článek tímto trojslovím začnu....
Předem mého článku se omlouvám všem těm čtenářům Aristotela, Zenóna z Eleje, Gándhího, Inocence Václava Bláhy či Františka Tomáše Bratránka. Taky se omlouvám všem čtenářům Jaroslava Seiferta, Octávia Paze, Imre Kertezse a dalších laureátů Nobelovy ceny za literaturu. Omlouvám se všem vyznavačům díla Sama Mendese, Ingmara Bergmana, Sergia Leoneho či Miloše Formana.
Omlouvám se všem lidem, kteří nikdy nevstoupí do trafiky jen proto, aby ani pohledem nezavadili o titulní stránku bulvárních novin a kteří nechodí do hospod jen proto, aby náhodou nezahlédli na obrazovce tamního televizoru reklamu na dámské vložky vysílanou televizí Nova či Prima.
Prostě se omlouvám všem těm bojovníkům za tu pravou kulturu, které se našemu národu vůbec nedostává... A za co se omlouvám? Sleduji Česko Slovenskou superstár! Omlouvám se tedy za to, že jsem se stal kulturním barbarem!
A po povinném úvodu se konečně dostávám k samotnému článku (i když koukám, že na něj už moc místa nezbylo)... V pondělním vyřazování finalistů soutěže o Česko Slovenskou superstár, vypadla další dívka. Z původních šesti slečen tak v soutěži zůstaly jen dvě... Čím to asi bude?
Už v semifinálových kolech se porota rozplývala nad úrovní Českých a Slovenských děvčat a i mé, hudební hluchotou postižené ucho poznalo, že v této soutěži slečny své kolegy převyšují. Ty dívky prostě zpívaly lépe! A potom přišlo finále a všechno je jinak!
Upištěná děvčátka, která dovedou převést do zdrobnělin jakékoliv slovo ze slovníku Jazyka Českého a dovedou to i se slovy, které se do toho slovníku nikdy nedostanou, se stala hybnou sílou která rozhodne o naší nové superstár...
Já samozřejmě nechci přeceňovat vliv výsledků této soutěže na vítěze či další úspěšné finalisty, předešlé ročníky to prokázaly (kdo si dnes vzpomene na Juliana Záhorovského?), ale jedno je jisté... Soutěžící nedostávají hlas za zpěv, ale za svůj zjev! (Já to musím vědět, neboť neumím ani zpívat a podobám se spíš Paroubkovi než Johnymu Deppovi...)
A tak se mohou děvčata snažit sebevíce, mohou si plíce vyzpívat, ale těch sto litrů v Eurech čeká na někoho jiného. Čeká to na toho, kdo se nejlépe usměje, kdo se umí nejlépe sehnout pro hozeného plyšáka a kdo je.... A kdo je ON!
A teď se vrátím k upozornění mé učitelky ze základky...
Zadem mého článku se opět omlouvám všem, kterých se dotkne i sebemenší zmínka o Superstár, Marešovi, Nově, Markíze, fanynkách či Benovi... V něčem máte pravdu, já na to koukám z donucení (ve dvoupokojovém bytě to jinak nejde), ale našel jsem si v tom i něco pozitivního. Nic není tak strašné, jako se zdá a i ve Velmi křehkých vztazích, najdete špetku humoru...
A pokud se vám to nelíbí, tak mne kamenujte! Jsem rád, že mé články čtou i čtenáři, kteří jinak čtou jen filozofy, pravicové (levicové) politiky a Literární noviny... Přeji hezký den.
