Jeden tip pro módní návrháře: Je na čase začít šít rubáše s kapsami

A jeden tip pro případné autory pohádek: Chudák, nejenže ke štěstí nepřijde, ale on k němu ani přijít nesmí, protože chudoba znamená lenost, zahálku a levicové myšlení!      

Tak jsem si dnes přečetl článek jednoho svého kolegy blogera, který kritizuje nějakou lidovou písničku, protože se v ní zpívá o utrpení chudého chlapce. Onen chlapec přišel o své děvče jen proto, že byl nemajetný a jeho vyvolená se raději (zřejmě z vůle svých zodpovědných rodičů) provdala za chlapce bohatého. I když bez lásky, ale co je komu do citů, když se jedná o peníze…

Takové písničky jsou prý jen výmyslem nějakého neschopného lempla, který chce jen pomluvit poctivého sedláka a naopak vyzvednout do nebes neschopného povaleče, který beztak jen chlastá v hospodě a lituje se… A že si to děvče vzala toho bohatého bez lásky? Tak to je taky jen výmysl toho neschopného levičáka… Tomu by měla být učiněna přítrž!

Je zajímavé, kam jsme se od listopadu 1989 dostali. Charakter lidí se začíná posuzovat podle toho, kolik mají peněz, jak velkou vilu si vystavěli v satelitním městečku a kam jezdí na dovolenou.  Máš? Tak to jsi ten dobrý! Nemáš? Tak to jsi jen lůza, kterou je třeba opovrhovat!

Začíná být normální to, že se na obyčejného dělníka někde v továrně pohlíží jako na neschopnou nulu, protože není nějakým manažerem. Jen bohatí musí býti vzory pro ostatní, protože ti chudí jsou jen povaleči a jako takoví, patří ke spodině společnosti. A spodinou je třeba opovrhovat…

Základním znakem úspěchu se staly peníze, a kdo je nemá, ten je neúspěšný. A smyslem života se stává hromadění majetku, vydělávání stále většího obnosu a tím pádem i odtržení od okolního světa.

Já jednoho podobného člověka zažil v roce 1988. Nastoupil jsem na své první pracovní místo a pracoval se mnou jeden Slovák. Ten člověk celý svůj život jen hromadil peníze a nahromadil jich zřejmě hodně. Pracoval ve Vítkovicích a tak tam i bydlel na ubytovně a jednou týdně jezdil domů. Před každou odpolední směnou dělal ještě směnu denní, před noční dělal odpolední a po denní zůstával alespoň čtyři hodiny „přesčas“.

Dovolenou si bral jen proto, aby mohl jít brigádničit na žně. Byl pracovitý, na tu dobu i bohatý a podle dnešních měřítek byl i úspěšný. A když mu bylo pětapadesát, tak ho trefil šlak! A jelikož rubáše kapsy nemají, tak se z jeho bohatství těší jeho příbuzní, kteří nemuseli ani hnout prstem. Ale podle dnešních měřítek jsou taky úspěšní, protože MAJÍ!

A o takových lidech by se mělo zpívat v lidových písničkách, protože právě je si ty holky berou z opravdové lásky! A opěvování chudobného chlapce by mělo být trestné, neboť to zavání komunismem! Přeji hezký večer.