Čteme to stále, ať už je to napsáno sprejem někde v průjezdu, pomocí klávesnice někde v diskusích či podepsáno drahou propiskou na originálech předvolebních programů. ZRUŠIT!
Tady se v poslední době ani tak nebojuje za zavedení něčeho nového, ale lidé moc rádi bojují za zrušení. Každý by sice rád rušil něco jiného, ale v globálu je ta rušící mánie hlavní sílou naší, stále ještě svobodné a statečným parlamentem řízené, společnosti.
V pražských průjezdech čteme o nutnosti zrušení ostravského Baníku, v těch ostravských se ruší pražská Sparta, v některých hospodách se štamgasti snaží o zrušení zavírací hodiny a dokonce se najdou i odvazníci, kteří by nejraději zrušili i sami sebe. Těm se to sice občas povede, ale to je jiná kapitola…
Máme za sebou dva církevní svátky a v internetových diskusích se našlo mnoho lidí, kteří by právě církevní svátky nejraději zrušili. Vždyť proč má ctít nějaký pánbičkářský svátek někdo, kdo nevěří ani v jízdní řád japonských železnic, natož v nějaké neviditelné duchovno. Svátky (ať už náboženské či světské) jen likvidují naší, už tak křehkou ekonomiku a do vyspělého světa nepatří. ZRUŠIT!
Ale našlo se pár diskutérů, kteří by nejraději zrušili celou církev. Vždyť názory několika pedofilů s kolárkem, kteří jen vymývají mozky hloupým lidem, nikoho nezajímají. Jen hlupák naletí těm řečem o Království nebeském, Duchu svatém či Božím synu, který svým utrpením vykoupil duše všech hříšníků. A aby se na hezké řečičky vatikánských tmářů nenachytali nějaké nové oběti, tak je třeba všechny ty církve ZRUŠIT!
Blíží se volby. Ať už předčasné či řádné, v každém případě je to méně než rok. A politické strany už slibují ZRUŠENÍ čehokoliv, protože na to náš rušeníchtivý národ slyší. A tak se bude rušit druhý pilíř, budou se rušit některé daně, bude se rušit naše členství v EU, zrušíme sociální dávky, dotace na kulturu, dotace na sport, dotace na dopravu… Zrušíme zákony, vyhlášky či nařízení, které něco zrušily a to jimi zrušené, připravíme svým následovníkům… Ke zrušení.
Nacházíme se na rozcestí. Republikou obchází strašidlo zrušení vydobytých svobod, a hrozí nastolení režimu, který si zruší co chce a volání po dalším rušení, bude trestat! Toto strašidlo vypustili ze strašidelné skříně ti, jimž taky hrozí nějaké to malé zrušení… Ať už prebend či pocitu neomylnosti a nenahraditelnosti.
Kdybych měl uvést celý výčet věcí, které si určité skupiny občanů přejí zrušit, musel bych to vydat knižně. A nakladatelství, které by to bylo ochotno vydat, by si stejně zasloužilo zrušit… A tak jen namátkou: Zrušíme stravenky, režijní jízdenky, regulační poplatky, přímou volbu prezidenta, emisní povolenky, žákovské slevy, slevy pro důchodce, interpunkci, stavební spoření, kouření v hospodách, dálniční poplatky,podmět a přísudek,silnice bez poplatků, fotbalové fanoušky (nebo raději celý fotbal), bulvární média…
Ale abych nebyl k rušení tak nespravedlivý. Zrušila se povinná vojenská služba (i když pro mne pozdě), zrušil se paragraf o vedoucí úloze strany, zrušily se celnice na mostech přes řeku Olši v Těšíně a cesta do sousedního státu je jako cesta do vedlejší vesnice, a dokonce se v našich televizích začala rušit jazyková bariéra se Slovenskem a i naší mladí konečně rozumí slovenštině. Ne vždy je rušení ke škodě…
Asi bych měl napsat něco o tom, že by lidé měli při svém volání po nějakém tom rušení čehokoliv, býti obezřetní, aby nedošlo k nějakým omylům. Ale to je zbytečné. Neexistuje na světě totiž člověk, který by nenašel ve svém životě něco zbytečného a bez ohledu na ostatní lidi, by nevolal po zrušení této zbytečnosti. Někdo volá jen v duchu, někdo sprejuje na stěny průchodů, někdo píše na diskuse a někdo sepisuje petice. Ať už někde na náměstích či tady na blogu… A cílem je ZRUŠENÍ! Přeji hezký večer.
