I když netuším, jestli je příspěvek alkoholikovi na placatici vodky dobrým skutkem. Ale myslím si, že to dobrý skutek byl, pomohl jsem bližnímu k chvilkovému štěstí a to se cení.
Ale hezky od začátku. Po třech nočních směnách v továrně pro mne pondělní ráno neznamenalo začátek pracovního týdne, ale kupodivu začátek víkendu. A tak jsem si dovolil hned po ránu spláchnout prach z válcoven čepovaným pivem.
I když vím, že na návštěvu restauračního zařízení o půl sedmé ráno (a ještě k tomu v pondělí) není v naší společnosti pohlíženo jako na nějakou chvályhodnou činnost a je mnohými dosti kritizována, riskl jsem to a byl jsem zase na chvíli zavrženíhodným jedincem. Usadil jsem se s kolegou k prvnímu volnému stolu a brzy jsem se dočkal sklenice vychlazeného pěnivého moku. A potom vstoupil ON...
Bylo mu něco mezi padesáti až sto dvaceti lety a kromě běžného oblečení (tím myslím kalhoty a tričko) měl na sobě dlouhý kožený kabát, na jehož výrobu poskytla svou kůži kráva, jejíž mléko pili Husité v dobách své největší slávy. Myslím, že ji zabili týden před bitvou u Lipan.
Okamžitě přistoupil k našemu stolu a vytáhl nějakou kartu s logem, které jsem nikdy neviděl.
"Dobrý den. Já pracuji pro tuhle firmu a vyrábíme ty nejlepší..."
Vůbec si nepamatuji co to vlastně vyráběli, ale podle toho jak to říkal, muselo to být něco neskutečně důležitého. Možná to byla i nějaká tajná zbraň...
"Včera mne okradli úplně o všechno a já bych potřeboval nějaké drobné na svačinu do práce. Alespoň na pár rohlíků a kousek salámu. Pochopte mne, bez jídla nemohu dobře pracovat a to by nebylo dobré!"
To byl argument, nad kterým by se měl zamyslet i daleko menší lidumil, než jsem já. Co když ten člověk opravdu vyrábí něco co budu v brzké době potřebovat a díky nedostatku gothajského salámu bude jeho výrobek nekvalitní, neřkuli zmetkový? To si přeci nevezmu na triko!
K překvapení ostatních spolupopíjejících návštěvníků restaurace jsem zalovil v peněžence a podal mu dvacet korun. Vím, může se vám to zdát málo, ale podle mne to na pár rohlíků stačí. A na ten gothaj mu přispěje zase jiný sluníčkář, určitě nás bude v hospodě více. A kupodivu opravdu bylo...
ON odcházel velice spokojený a ještě u našeho stolu si přepočítal svůj výdělek. Dělalo to skoro šedesát korun.
"Tohle mi bude na salám a rohlíky stačit! Konečně se najím a můžu jít makat. Makat na všechny ty důchodce, aby měli za co žrát a chlastat!"
Uběhlo asi třicet minut a ON se vrátil. Zřejmě už měl po směně a výrobek zachraňující penze našich seniorů byl hotov. V ruce držel "placatici" vodky a přistoupil opět k našemu stolu.
"Můj bratranec jezdí na Kubu fotit pod hladinou barevné rybičky! Tak pozor na to!"
Myslím si, že to byl nějaký tajný kód, ale jelikož jsem na dešifrování podobných vzkazů úplný antitalent, nepochopil jsem to. Ale v dnešní době není dobré rozumět všemu, že?
Za několik minut jsem, díky protikuřáckému zákonu, na pár minut opustil lokál a narazil jsem na NĚJ potřetí. Pomalu ke mně přistoupil a promluvil:
"Promiňte, včera mne o všechno okradli a já bych potřeboval nějaké drobné..."
A já opět otevřel peněženku... Vlastně jsem otevřel hubu, ale to už je zase o něčem jiném a psát o tom nebudu. Chci být i nadále za toho lidumila... Ale teď nevím, udělal jsem dobrý skutek, nebo se to nepočítá? Je dobrým skutkem přispět podobnému člověku k pár minutám štěstí, díky přispěvku na pár mililitrů vodky? A nebo se to nepočítá a v úterý musím začít od začátku? No nevím...
Přeji hezký den a zkuste taky udělat nějaký ten dobrý skutek. Takových jako ON je totiž všude dost a nemusíte ani do hospody. A ještě něco, usmějte se prosím. Úsměv sluší všem.
