Jak jsem se učil zacházet s tankem aneb Hlavně nezmatkovat...

Víte, jak se ovládá vaše nové DVD? Taky vám dalo práci naučit se ovládat novou myčku, pračku, mikrovlnku či nový vysavač? To není nic proti návodu k použití tanku T-72...

Jak jsem už napsal v několika předešlých (ať již úspěšných či méně úspěšných ) článcích, v roce 1989 jsem se stal tankistou... Sice nedobrovolně, ale nebyl jsem v tom sám! Byly nás tisíce... nejenom tankistů, ale i spojařů, motostřelců, rakeťáků, pohraničníků či armádních předchůdců Jirky Babici (kuchařů)... A všichni jsme se museli naučit zacházet s vojenskou technikou!

Někteří to měli jednodušší, ono naučit se střílet ze samopalu či udělat z deseti deka masa tři řízky je méně složité, než ovládat tak důmyslné zbraně, jako byla například promítačka v posádkovém kině či výše zmiňovaný tank T-72! A tak i výcvik byl o mnoho složitější a delší...

Začalo to studeným nácvikem spouštění tankového stabilizátoru. Studeným proto, že jsme nacvičovali bez tanku a bez nejmenší potuchy o tom, co to vlastně ten stabilizátor je! Jen jsme se museli naučit básničku o jeho spuštění... "Nejprve zapneme zrcadla, poté nastavíme.... co já vím co poté nastavíme..." Připomenul jsem si Jindru Hojera, kterak ve hřbitovní chodbě diktuje Otakaru Losnovi: "Natočíme li nejdelší osten ježka tak, aby...".

Všichni jsme se to naučili, jako když bičem mrská! Dokonce nás v noci velitelé budili a kdo to neuměl, ten se do rána už nevyspal... Zkoušení probíhalo úplně jako ve škole, jen místo Maryčky Magdonové se sálem nesly verše z příručky pro mladé tankisty. Jeden můj spolubojovník to odrecitoval velice zvláštně: "Zapneme hen té one, potem spustíme to dole, hen tý oný bazmek posuneme k sebe, potiáhneme ten bazmek u nohy a zmáčneme ten stabil!" Dostal za čtyři... Pozor, na vojně byla nejlepší známka pětka a nejhorší dvojka... Za jedničku se možná rovnou střílelo, ale nemám o tom žádné bližší informace...

Další věc byla, naučit se ten kolos řídit! Začalo to podobně jako u stabilizátoru, teoreticky jsme se našprtali kde je jaký budík, jaké teploty a tlaky si máme hlídat, že tam není volant a na hřebenové šaltpáce je sedm rychlostí dopředu a jedna dozadu... A že to "R" neznamená "Raketa", ale "Revers" (zpátečka). Takže předmazat, vzduchem nastartovat a už se jede...

Ano jelo se, já do té doby řídil nanejvýš kolo a už jsem seděl v kokpitu dvaačtyřicetitunové bestie. Na rozbahněný tankodrom jsem koukal skrze zamlžený periskop a do sluchátek ve své tankistické kukle jsem dostával příkazy! "Spojka, jednička, spojka, dvojka, spojka... sedmička!" Byl jsem zmaten, rázem jsem netušil kde je pravá a kde levá strana, kde je dopředu a kde je dozadu, co znamená příkaz stát a co příkaz ty hovado!

Do cíle jsem dorazil a jelikož píšu tyhle řádky, tak jsem to i přežil. Na pravé straně tanku rostla tráva, o kanón byl opřený mladý smrček a můj instruktor byl zalezlý v bezpečí pancéřové věže. Kdyby mi tehdy kamarádi nepomohli, tak ten tank myji ještě dneska... A instruktor? Snad už neštěká.. Přeji hezký večer

 PS: Tankový stabilizátor je zařízení, které zajišťuje za jízdy tanku stále stejný náměr a odměr kanónu. Prostě tank jede a ta roura co trčí z věže, stále míří do stejného bodu..