Jak jsem klečel aneb Proč se bojím klaunů...

Někdo se bojí pavouků, někdo se bojí žab, někdo má fobii z letadel, někdo z lodí, někdo z prohry svého oblíbeného fotbalového klubu a já se bojím klaunů....

Červený nos, namalovaný úsměv, nucené pády a věčné podlézání panu řediteli v mé duši vyvolávají opravdovou hrůzu a obří boty šáši Crustyho v seriálu Simpsonovi, jsou pro mne neskutečnou noční můrou... Ale proč?

Vždyť klaun je symbolem inteligentního humoru, symbolem pohrdání zavedených (většinou špatných) pořádků, klaun je tím co drží cirkus daleko více, než hlavní sloup držící plátěné šapitó... Klaun dělá to, co je opravdu potřeba... Tím že dělá blba ze sebe, tak vlastně dělá blby z těch, kteří blby skutečně jsou a pokud to umí, je to k nezaplacení... Tak proč se jich tak bojím?

Protože dokáží ztrapnit i nevinné lidi! A mezi ty nevinné človíčky se musím započítat... Samozřejmě tím nemyslím sebe ve svém skoro pokročilém věku, to už bych si nějakou tu klaunovu facku dávno zasloužil, ale myslím tím sedmiletého Pavlíka, který přišel poprvé v životě do cirkusu... Bylo to v době kdy se onen Pavlík přestal bát bezhlavého jezdce, kdy objevil způsob jak cvičit mravence Faraony a kdy se mu začala líbit jedna spolužačka... Nebo to byla holka od sousedů?

A tak Pavlík usedl do lavice (nikoli školní) a v duchu děkoval rodičům, že mu to umožnili... Vždyť uvidí artisty, kouzelníka, tygra co nesežere krotitele a.... A uvidí klauna! A opravdu viděl!

Kluci a holky od kulatého řemesla se opravdu činili, tygr krotitele nepokousal, artista z hrazdy nespadl, kouzelník vytáhl z klobouku králíka a potom nechal zmizet jeho třídní učitelku, bílý koník běhal pořád dokola a hezká (asi osmiletá) holka přivedla do manéže dva klauny...

A potom se to stalo! Vybrali si z publika pár kluků a Pavlík byl mezi nimi. Že prý udělají živé sousoší.... A Pavlík byl na konci sousoší, klečel se sepjatýma rukama a.... Bylo to jeho první okno v životě! Pamatuje si, že si klekl a potom jen smích všech okolo! Až druhý den se dozvěděl, že vlastně odprošoval všechny za to, že nekontrolovaně vypouštěl větry a sliboval, že už to nikdy neudělá! Ta hezká holka od cirkusu i holka od sousedů (nebo to byla spolužačka?) to taky viděly!

Dodnes je mi Pavlíka líto, ta citlivá duše si takový trapas nezasloužila! V manéži měl být jeho spolužák Robert, který opravdu nekontrolovaně prděl! A to i před holkama!

A tak se těch postaviček s červenou bambulí místo nosu bojím, do cirkusu nechodím a dusím v sobě tu nespravedlnost ze své první návštěvy cirkusového stanu.... Najde se nějaký klaun, který mne z toho dostane?

Přesto bych rád všem klaunům popřál, aby se jim jejich práce dařila, aby vždy ťali do živého a hlavně... Aby si vždy pro svá čísla vybírali Roberty a Pavlíky nechali na pokoji... A vám přeji hezký den.