Jak jsem cestoval aneb Proč nejsou v autobusech záchody?

Všiml jsem si, že i na tak seriózním webu, jakým blog iDnes bezpochyby je se občas objeví články s podobnou tématikou, tak proč bych taky nepřiložil ono pomyslné polínko i já...

Vždy jsem si myslel, že podobné téma do médií nepatří a že se s podobnými problémy svěřují akorát tak chlapi u piva nebo ženské v čekárně u gynekologa, ale nadá mi to a musím se svěřit (skoro) celému národu.

Stalo se to včera. Rozhodl jsem se, že se poohlédnu po nějakém tom dárku (Vánoce se neúprosně blíží) a tak jsem se rozjel do našeho krajského města na nákupy. Ocelové srdce republiky totiž oplývá různými nákupními centry a tak zakoupit nějakou tu drobnou elektroniku pro mé dva dospělé syny nebude žádný problém.

Jenže náš dopravní podnik se rozhodl, že v rámci zkvalitnění služeb zákazníkům ukončí všechny příměstské autobusy už u svinovského nádraží a umožní pasažérům přestup na tramvaje na nových svinovských mostech. Ale jeden spoj při tomto zkvalitňování opomenul a já se rozhodl jej poprvé využít. Vždyť co může být krásnějšího než to, když vás autobus doveze tam, kam chcete.

Jenže jsem to nějak špatně logisticky naplánoval a ocitl jsem se na zastávce půl hodiny před odjezdem onoho ideálního dostavníku. A tak jsem šel na pivo. A co čert nechtěl (nebo spíše chtěl) jsem se poněkud „rozchutnal“ a ty piva jsem vypil rovnou dvě. A to jsem neměl dělat!

Už když jsme vjeli mezi první výškové králikárny stojící v obvodu Ostrava – jih, tak má pomyslná kontrolka naplněnosti močového měchýře svítila jasným červeným světlem. A to jsem ještě netušil, kolik uliček ten autobus při své cestě navštíví! Všechny!

A tak jsem byl nucen vystoupit už ve Vítkovicích a přece jen využít tramvaje... Naštěstí je hned u zastávky restaurace a ty, jak známo oplývají záchody. Jak rád jsem viděl ten pisoár si ani nedovedete představit.
Tak si tam tak stojím a vtom mi někdo poklepe po rameni a já zaslechl ženský hlas. „Pane, nevíte kde jsou dámské toalety?“ Vlastně ne, bylo to: „Nevíte kde jsou babské hajzly?“ Popravdě jsem odpověděl, že nevím a že jsem tady prvně. „Já tady taky ještě nebyla a tak se vy... tady!“ A už zapadla do kabinky. Jenže to ji asi nestačilo a při vykonávání potřeby nadále povídala. „Doufám, že tady nic nechytnu, vím jaké jsou ti chlapi prasata!“

Netuším jestli bylo té dámě osmnáct či sto let, protože jsem se neodvážil ohlédnout, ale podle přízvuku bych ji tipoval na hodně východní Slovensko. Nebo Transylvánii. Jediné co vím je to, že jsem z oněch míst upaloval, jako by mi za patami hořelo.

A jaké z toho plyne poučení? Jezděte vlakem a nechoďte do vítkovických hospod! Nikdy nevíte co se vám může stát. Přeji hezký den.

P.S. Omlouvám se za zbytečný článek a taky se omlouvám všem „Východňarům“, protože je mám moc rád. Transylváncům (i když žádného neznám, ale co kdyby to některý četl) se taky omlouvám.