Já jsem tady vedoucí a vy budete skákat tak, jak já budu pískat

A co na tom, že občas zapískám falešně... Z titulu své funkce si to totiž mohu dovolit!

Já si myslím, že jste určitě nepřehlédli zprávu o zvláštním opatření, které ve „své“ prodejně zavedla jedna, zřejmě moc milá vedoucí. Tato velmi erudovaná paní totiž přišla na geniální nápad a to že když zabaví pokladním židle, tak se výrazně zvýší obrat prodejny a tím pádem i celého nadnárodního řetězce.

Podle slov některých jejich podřízených to nebyl její první geniální nápad, tato paní totiž zvyšuje efektivitu prodeje už delší dobu třeba tím, že hlídá pitný režim prodavaček. To víte, prodavačka na WC toho moc neprodá a tak je pro řetězec značně neefektivní.

Ale když nad tím tak přemýšlím, nebylo už tady něco podobného? Něco jako povinné značkování prodavaček, však víte kdy... Vždyť co bychom neudělali pro obchodní úspěch našeho řetězce a i kdyby měly vzrůst dividendy akcionářů jen o jednu korunu, tak to bude stát za to.

Pamatuji si na jednoho podobně erudovaného vedoucího. Tentokrát to ale nebylo v obchodě, nýbrž v jedné velké hutní firmě. Vlastně té největší u nás. Pan inženýr, studovaný ve vědách hutnických byl mužem na svém místě. On to vlastně nebyl ani vedoucí, byl to jen zástupce, ale o to více dbal na to, aby provoz pod jeho skoro vedením vzkvétal. Jednoho dne se moc dobře vyspal a rozhodl se udělat něco pro dobro svého indického chlebodárce. A jelikož nepřišel na žádný způsob zlepšení kvality upravovaných ocelových plechů či na zefektivnění jejich prodeje, tak se rozhodl zrušit, hádejte co, samozřejmě židle...

Hned po ránu (byla to sobota) si zavolal dva podřízené proletáře, na jednu hodinu je zprostil  jejich úkolů a vydal se obcházet svačinárny. A že jich v tak velké hale bylo! V každé svačinárně nechal jednu židli a ostatní byly přeneseny na prázdný plac uprostřed haly. Dalo by se říci, že tolik židlí nemají ani ve SCONTU při inventuře. Potom si zavolal jeřáb, který jsem měl tu čest pilotovat já, a pomocí třiceti tunového ocelového svitku nechal židle rozdrtit. Potom jen zorganizoval úklidovou brigádu a s pocitem dobře vykonané práce odešel domů, vlastně do hospody. A indický miliardář zase o něco zbohatl...

Vidíte, nikdy nevíte jak můžete zlepšit ekonomiku. Ničení židlí se brzy začne vyučovat ve školách pro vrcholový management. A to je dobře, protože krize je už moc dlouhá. Přeji hezký den.

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Pavel Nitka | čtvrtek 14.11.2013 9:04 | karma článku: 25,06 | přečteno: 1325x