I v osmdesátkách existoval volný trh

Já to mohu potvrdit, já v té době žil a taky jsem trhal… A jelikož jsem byl hodně mladý, tak jsem svůj volný trh upřednostnil před jiným, dnes uznatelným odbojem.

Volný, nebo někdy taky nazývaný svobodný trh se stal v naší zemi symbolem devadesátých let minulého století. Zjevil se jako nějaký (hodný) fantóm a díky své neviditelné ruce měl vyřešit problémy všech Čechů, Slováků, Moravanů, Moraváků, Slezanů a možná i Cikánů... Vlastně Romů, Cikáni o řešení problémů neměli zájem…

A základem Evangelia o neviditelné ruce trhu, bylo dogma o tom, že tento trh za tzv. normalizace nebyl. A mým úkolem je, abych tohle dogma tímto blábolem vyvrátil.

Osmdesátá léta minulého století byla ve znamení tuhé normalizace, vlády jediné státostrany, Michala Davida, prvomájových průvodů, spartakiád, Jarmily Kratochvílové a černobílého portrétu Gustáva Husáka, na čelní stěně školních tříd. A podle „Teorie o prospěšnosti neviditelné ruky trhu na život společnosti,“ byla ta léta i ve znamení nemožnosti trhu. Ale já tehdy volný trh, stejně jako spousta mých spolutrhajících kamarádů, provozoval.

Když přišla ta správná doba, tak jsme prostě trhali vše, co nám přišlo pod ruku. Třešně, jablka, hrušky, švestky, rekordy… Trhali jsme jako diví a pokud to bylo v sousedově zahradě, tak jsme si připadali, jako ta neviditelná ruka trhu.

A to dnes už nejde. Co mají naši trhající nástupci trhat? Třešňové aleje okolo silnic se pro bezpečnost silničního provozu vykácely a v zahradách sousedů, je místo jahod či hrušek anglický trávník. A trhat trávu za sousedovým plotem je podle mne dost zbytečné…

Takže si myslím, že nová doba právě ten náš volný (svobodný) trh překazila. Máme svobodu, ale kluci (a holky) nemají co trhat. A to je důvod k zamyšlení. Já bych se moc rád dožil doby, kdy si můj vnuk /vnučka někde volně (svobodně) utrhne jablko. Snad bude mít kde… Přeji hezký zbytek dne a usmějte se prosím. Prodlužuje to život.

P.S. Omlouvám se, za již druhý blábol v tak krátkém čase, ale když to mohou dělat i jiní, tak proč ne já...