Hygiena především aneb Jak jsem se koupal mezi krokodýly

Věru těžký je život vojenský a to ani nemusí býti válka! Stačí do puntíku dodržovat základní řády a o nějakou kapku potu navíc určitě nebude nouze!

Voják se pohybuje po kasárnách výhradně pochodovým krokem či poklusem, voják má vždy vyčištěné boty, voják má vždy vyžehlenou uniformu, voják vždy spí v pyžamu, voják je vždy střízlivý, voják umí oškrábat brambor i příborovým nožem, voják umí vypěstovat trávu i na poušti, voják...

Voják se zkrátka snaží a u toho se i trochu zapotí! Jenže voják nesmí býti zpocený! Propocený voják totiž může zapáchat a zapáchající voják je vojákem nepředpisovým! Základní řády totiž zapáchajícího vojáka nepřipouštějí... Voják se tudíž musí mýt! (A holit!)

Jenže zde jsou základní řády bezmocné! Základní řády nepamatovaly na pravidelný přísun teplé vody k hygieně chtivým obráncům vlasti a dokonce se nezmiňovaly, ani o jakémkoliv přísunu vody! A tak se vojáci myli...

Nechci křivdit všem kasárnám ČSLA, ale musím pomluvit všechny, které jsem při svých vojenských toulkách navštívil! Kežmarkem počínaje a Holýšovem konče!

Kežmarok... Krásné město v podhůří Vysokých Tater, se v roce tisíci devítistého osmdesáti devátého výročí narození Ježíše Krista, stalo mým novým domovem. Hned po mém nástupu se mi dostalo nějakého očkování, odvšivení, ostříhání a teplé sprchy. Kdybych byl býval věděl, že je to poslední teplá sprcha na několik následujících měsíců, tak bych si té teplé vody opravdu užil...

Vodovodní řád kežmarských kasáren, byl totiž zásobován vodou z tajících tatranských ledovců a zřejmě disponoval i vlastním chlazením! Jak jinak si lze vysvětlit to, že mi při prvním čištění zubů kousek ledu smetl drahocennou pastu, ze štětin mého zubního kartáčku? Mohl jsem snad riskovat, že mi podobná ledová kra při sprchování rozbije kebuli?

Ale nebudu zase tak nespravedlivý... Jednou za tři týdny jsme se dostali k teplé vodě! Kasárna totiž oplývala obrovskou místnosti, která byla obložená kachlíky a pod jejíž stropem vedla asi coulová trubka. Tato ocelová armatura byla vybavená několika otvory a když se do ní pustila horká voda... Padesát nahých chlapů se tlačilo pod trubkou a čekalo na pár kapek té hygienodárné tekutiny. Ještě dnes mám z toho husí kůži...

Holýšov... Tuctové (a přitom celkem hezké) město v domažlickém okrese. Koncem devadesátých let minulého století se potýkalo s nedostatkem pitné vody a tak se šetřilo. A nejlepší šetření bylo... Odstřihnout od vody vojsko!

V Kežmarku sice tekla voda ledová, ale tekla! V Holýšově voda prostě nebyla. Tekla jen na štábu pluku a v kuchyni. Jinde tekla jen dvakrát denně a to vždy po dobu dvaceti minut. Dovedete si představit, co tento stav udělal se splachovacími záchody? Husí kůže z kežmarských sprch se mění v doživotní noční můru....

Ale vrátím se zpět do Tater. Strávili jsme měsíc ve stanovém táboře, neboť náš hotel sloužil jako ubytovna pro odborníky na blížící se Spartakiádu. Pod stany sprchy nebyly a my se koupali v potoce. A nebo jsme využívali prudkých vysokohorských průtrží mračen a sprchovali jsme se v dešti. Viděli jste někdy louku skrápěnou deštěm, plnou nahých namydlených dvacetiletých kluků? Husí kůže je zpět...

A ten potok? Byla to vlastně horská říčka, pramenící někde na úpatí nejvyšší hory Karpat, ve které tekla průzračná voda, která by se dala stáčet do lahví a prodávat jako voda kojenecká. Žili v ní raci, žáby, pstruzi a krokodýli...

I když krokodýli... Měl jsem spolubojovníka odněkud z okolí Trebišova. Tento srdnatý voják přežíval svůj život, ač byl bombardován všemi fóbiemi, které tento svět zná! Jednoho dne viděl v potoce čolka a zavrhl veškerou hygienu. „V té vodě jsou malí krokodýli! A kde jsou malí krokodýli, tam jsou i velcí krokodýli!“

Jdu si napustit vanu... Vodu máme z Kružberské přehrady a ne z horských ledovců, ohříváme ji zemním plynem a teče pořád. A nehrozí, že se mnou bude v koupelně sto nahých chlapů! Dokonce tam není ani jeden krokodýl! Vojna byla krásná, ale krátká... Přeji hezký večer.

Další články, z mé nezapomenutelné vojenské služby, jsou zde.