Hurá, jedna už jde! aneb Jak jsem mával na děvčata
Už jsem si myslel, že jsem ve svých článcích o plnění své nejčestnější vlastenecké povinnosti napsal vše, ale naštěstí tomu tak není... Stále je o čem psát!
Psal jsem už o svých prvních zkušenostech s budíčkem, rozcvičkou, armádní kuchyní, tankem, denním holení, skládání košil do „komínků“, natírání nenatíratelného, uklízení neukliditelného, provádění neproveditelného či slepém poslouchání neposlouchatelného. Psal jsem o svých zkušenostech s posádkovou ošetřovnou, zkušenostech s posádkovou věznicí i zkušenostech s posádkovým velitelstvím.... Ale na něco jsem zatím nenarazil. Na ono pověstné mávání vojáků na holky!
Čtenář/ka, který/á tu dobu zažil/a (nehodící se, škrtněte) určitě ví, na co narážím. Okna kasáren, ploty kasáren, okna posádkových ošetřoven, zadní čela projíždějících vojenských náklaďáků či vstupní (výstupní) otvory tankových věží, byly přímo obloženy mávajícími vojáky... A to nejen na Prvního Máje či při výročí VŘSR, ale i ve dny všední... Dokonce i v pondělí.
V dobách, než jsem se i já stal mávajícím vojákem, jsem to moc nechápal ale po prvním navlečení vojenského sukna, po první armádní snídani a po prvním PHD (to je den, kdy všichni něco nekontrolovatelně uklízí a potom jsou nějakým primitivem označeni za prasata a.....) jsem to pochopil.
Vždyť oni, pod záminkou výchovy chlapců v chlapy, zavřeli tisíce devatenáctiletých kluků za kasárenské ploty, nutili jim představu, že jejich zbraň je jejich milenka a jediná ženská, kterou jim ukázali byla prodavačka v armě... A to nebyla ta slavná Venuše ze seriálu o hrdinném vojáku Zounarovi, byla to prababička velitele prvního praporu, která si přivydělávala k důchodu.
A tak jsem i já začal mávat! Ve volném čase jsem byl vyložený z okna šatny a čekal jsem na náhodnou kolemjdoucí.... A nebyl jsem v tom sám, mávali jsme všichni! Dokonce jsme soutěžili v tom, komu zamává hezčí děvče! A co teprve při službě na bráně! To jsme sice nemávali, ale zdravili jsme vše, co jen trochu připomínalo osobu opačného pohlaví... A komu na pozdrav odpověděla hezčí slečna, vyhrál! Pokud se s ním děvče dalo do řeči, tak byl zveřejněn na nástěnce a pokud si s holkou smluvil schůzku, tak dostal řád...
Při přesunech do různých vojenských mučíren, jsme se bili o místo co nejblíže k zadnímu čelu Pragy V3S, jen abychom mohli mávat! Komu zamávala holka, ten s ní už vlastně chodil!
Dnes to bude znít asi dost divně, ale tehdy nás to drželo při životě.... Ono pitomé mávání na slečny bylo jakýmsi pojítkem mezi životem v totálně nesmyslném vojenském životě a životem tam venku... Životem bez základních řádů, bez primitivních důstojníků, bez studených nedělních večeří, bez plynových masek či konzervovaných dávek potravin... Bez politruků, bez velitelů, bez zelených trenýrek, bez žlutých pyžam....
Jsem rád, že jsem mával! Pokud bych nemával, bylo by se mnou něco v nepořádku... A pokud to tehdy někomu vadilo, tak se omlouvám. Ale vím, že jsem tím určitě nikomu neublížil, snad jen trochu pohoršil... Ona ta paní v Kežmarku, ta co se tak rozčilovala... Přeji hezký den.
Pavel Nitka
Není klaun jako klaun, aneb Jak jsem přišel ke strachu z klaunů

Psal se rok 1977 a v našem městečku zakotvil malý cirkus. Bohužel pro mně... Netušil jsem, že ve mně propukne coulrofobie.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...

Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce

A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!

A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...

Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář
Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...
Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou
V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...
V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...
Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu
Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...
Zkroušený vlastenec oplakal pád Francie. Jeho slzy vyždímala americká propaganda
Seriál Stal se symbolem francouzské porážky v roce 1940. Zatímco jeho vlast okupovali Němci, uplakaná tvář...
Nejvyšší čas směnit koruny na dovolenou, euro oslabilo. Otálení se může prodražit
Premium Koruna se nachází vůči euru na svých nejsilnějších úrovních za poslední rok. Během června se jedno...
Bezzubá diplomacie. Rady EU k situaci na Blízkém východě nikoho nezajímají
Premium Boje mezi Íránem a Izraelem nenechávají v Evropě nikoho v klidu. Je ale patrné, že evropský blok...
Přetížení kamionům roky procházelo, váhy nefungovaly. Česko přesto kupuje další
Premium Přetížené kamiony v Česku bude do konce tohoto roku hlídat celkem 31 vysokorychlostních dálničních...
- Počet článků 685
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1637x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů