Něco o tom, že i továrny umírají. Skončí svůj život, plný ohně a těžké práce dělníků, zklidní se a... A změní se ve svůj vlastní hřbitov...
Ať chcete či nechcete, smrt prostě k životu neodmyslitelně patří. A ke smrti patří zase hřbitov. Jenže kam pohřbít továrnu?
Ano továrnu! Továrnu která kdysi přímo překypovala životem a jejíž čas už nenávratně skončil. Taková továrna se tak občas stane sama sobě hřbitovem. Jako se to stalo třeba části bývalé vítkovické Dolní oblasti, nové aglomeraci.
Já v těch místech strávil celých deset let, poznal jsem tam mnoho zajímavých lidí a troufám si říci, že i pár přátel. Dost mně mrzelo, když přišlo rozhodnutí z míst nejvyšších a továrna se zavřela. Ale co se dalo dělat, takový je život.
Jenže z části celého komplexu se stalo hojně navštěvované muzeum a z té druhé části právě ten hřbitov. Z té části, ke které mně stále ještě poutá velké množství vzpomínek. Několikrát jsem ten chátrající areál navštívil a vždy mi bylo tak nějak těžce u srdíčka. A tak bych se s vámi rád podělil o několik fotografií, které mi poslal můj kamarád. Jsou opravdu čerstvé...
Děkuji Michalu Šímovi za poskytnutí fotografií, které jsem si dovolil doplnit svými popisky. A všem návštěvníkům industriální památky "Dolní oblast Vítkovice" bych chtěl připomenout, že k této oblasti kdysi patřila i tato továrna. Továrna, která se nedílně podílela na funkčnosti celé vítkovické hutní prvovýroby, ale na kterou se nějak zapomenulo. A zatímco se z vysokých pecí stalo nové centrum ostravského života, tak se z aglomerace život definitivně vytratil.
I když tak definitivní to není, náletové dřeviny a nějaká ta srna či zajíc to tam teď vesele obývají. Přeji všem hezký den.
