Haló, nespí tady někdo? aneb Těžký život popeláře

Tak nám budou popeláři v Tachově, před vysypáním kontejnerů s odpadem do každého z nich křičet. To aby náhodou někoho nezabili...

Nerozumíte tomu? Já bych taky nerozuměl, ale dnes jsem si o tom přečetl krátkou zprávu a pochopil jsem... V listopadu loňského roku se v Tachově stala opravdu hodně nepříjemná nehoda. Nějaký bezdomovec si ustlal v kontejneru se starým papírem a to se mu stalo osudným. Byl rozdrcen v popelářském voze...

Nebudu tady rozebírat důvody, pro které onen nešťastník v onom kontejneru spal, neznám je a nechci se zařadit po bok těm internetovým diskutérům, pro které je vše hned jasné (byl to nějaký narkoman, lenoch, socan, opilec, kriminálník, Ukrajinec či Baníkovec), ale chci napsat něco o druhé straně tohoto případu... O popelářích!

Já o nich vlastně vůbec nic nevím, jen to že jsem jim v dětství hodně záviděl tu jízdu na stupačkách popelářského vozu a s kamarády jsme dlouho trénovali koulení popelnic. (Dovedete si představit, jak to asi po naších pokusech vypadalo na přilehlých chodnících?)

O práci popelářů se stále moc neví a mnoho lidí ji stále vidí jako něco podřadného... Popelář je brán jako vyděděnec a v některých internetových diskusích o Tachovské tragédii, jsou popeláři stavění na stejnou úroveň, jako byl ten nešťastný nocležník v kontejneru! To je však obrovský omyl!!!

Znal jsem jednoho bývalého popeláře, byl to kluk se středoškolským vzděláním a studoval dálkově nějakou Vysokou školu. Jako popelář si vydělával na studia a na živobytí vůbec. Byl se svou práci spokojen a mezi kolegy si našel hodně přátel. A potom ho propustili... Ze zdravotních důvodů, od dětství trpěl astmatem a vyvážení popelnic s horkým popelem by ho mohlo i zabít. Toho člověka to bolelo více, než kdyby ho vyhodili z té Vysoké školy!

Práce popeláře je dnes práci velice lukrativní a přesto, že je stále velmi náročná, se k ní jen tak někdo nedostane! Sice se ještě najde dost lidí, kteří nad ní ohrnují nos, ale mnohem více lidí by dalo „nevím co" za to, aby ji mohli dělat!

A pokud se jim to povede a začnou svážet naše odpadky, tak se možná dočkají toho, čeho se dočkali jejich kolegové v Tachově... Nebudou jen koulet ty staré kulaté popelnice, posunovat ty nové okolečkované kontejnery, ale budou hrát pro své okolí i zvláštní představení. Tak jako policisté z protiteroristické jednotky při zásahu křičí na zadržované, budou křičet na každou vysypávanou popelnici. Co kdyby tam náhodou zase někdo spal...

Já si myslím, že jejich zásahy proti bezdomovcům budou mít na děti stejný efekt, jako na nás měla jejich jízda na stupačkách. Možná se zase najde dítě, které řekne: „Já chci být popelářem!" Přeji hezký večer!