Děvčata skáčou, občas i upadnou...

Dnes to vypukne! To dlouho očekávané, všemi možnými i nemožnými prostředky podporované, mnohými zatracované mistrovství planety v některých lyžařských disciplínách je tady!

A tento šampionát, který má Liberci, jeho okolí i celé republice přinést slávu, prestiž i peníze, prolomí jedno tabu. Ženy létají do vesmíru, řídí velké firmy, boxují, hrají hokej, hrají fotbal, rozhodují zápasy mužské fotbalové ligy, týrají partnery, ale ještě nikdy nesoutěžily ve skocích na lyžích na světovém šampionátu! Až nyní.

To je samozřejmě v absolutním pořádku. Já jako velký fanoušek tohoto sportu, který dokonce na vlastním žebříčku zimních sportů skoky řadí velmi vysoko a má ho možná raději než hokej ( za to budu kamenován), jsem velmi rád, že i ženy mohou bojovat o zlato na MS.

Vůbec mi nepříjde divný věk závodnic. Vždyť se jedná o disciplínu velmi mladou a tak těžkou, že nejde začít s jejím provozováním až po dni, který je rozhodný třeba k možnosti pít alkohol nebo být volen do parlamentu. Jako každý hokejista, který chce něčeho dosáhnout, tak i skokanka na lyžích musí začít velmi brzy. A pokud holky začaly skákat někdy v první třídě ZŠ, v dobách  kdy se ženský skok teprve začal šířit, tak je jím zrovna něco okolo patnácti let.

Ale pády dvou českých skokanek spustily na internetových diskusích obrovskou bouři nevole! Spousty lidí se o ženském skoku dovědělo poprvé až ve chvíli, kdy si přečetli o pádu Natálie Dejmkové při prvním tréninku na můstku HS 100 v Liberci. Davy lidí by nejraději lynčovaly Jaroslava Sakalu, coby trenéra ženské reprezentace, Kateřinu Neumannovou, která může za všechno co se v Liberci stane, rodiče skokanek za to, že jim dovolili tak nebezpečný sport atd atd..

Všechno to vypadá, že si pár nezodpovědných dospělých vymyslelo, že pro zpestření MS 2009 vyženou na můstek několik holek a počkají, jestli to přežijí ve zdraví, nebo ne. Nikdo nevidí tu, určitě velmi tvrdou, dřinu těch děvčat, každodenní odříkání a ohromnou touhu startovat na takové akci jako je MS!!! A v neposlední řadě (vlastně v první řadě) tu neskutečnou odvahu se kterou se postaví na věž skokanského můstku, spustí se dolů, odrazí se a... Brrr..., mráz mi běží po zádech!

Holky, hodně štěstí a klobouk dolů!!!!